K houbám ji kdysi přilákal její otec Miroslav, který loni zemřel. „Jako malou mě vzal na mopeda a vyrazili jsme ke Skalce, tam byla naše místečka.“ Skalka je poutní místo nad Řevnicemi.
Navrátilová přiletěla do Česka v úterý. Jako vždy jí maminka přichystala na uvítanou něco ze zamilovaných hub - tentokrát polévku, kterou doplnil smažený květák.
Na maminčiny pochoutky se vždy těší. „Ale do týdne musím odjet. Jinak bych z těch dobrot začala přibírat na váze,“ směje se.
Každou návštěvou v rodné zemi změní rytmus života. Je zvyklá být šest dnů v týdnu v pohybu a jeden odpočívat. V Česku to dělá naopak. Po příjezdu ochutnala na řevnických kurtech poprvé v životě i burčák. „Jak že se to jmenuje, durčák, nebo dudák?“ pobavila přátele.
Ti ji varovali: chutná jako limonáda, ale dej si bacha. „Ještě že mi to řekli. Vypila jsem dvě deci a byla ospalá. Ale domů jsem šla do kopce a rychle to ze mě vyprchalo.“
Tenistka brzy Řevnice opustí, s sebou poveze nasbírané houby. Velké plány na příští týdny nemá. Chce si užívat. Do konce roku hraje jen listopadovou exhibici s Monikou Selešovou. Na turnajích se hodlá objevovat pouze občas ve čtyřhře.
To, že letos v červnu hrála dvouhru v Eastbourne, považuje za výjimku. „Musela jsem splnit sázku, příště se raději nevsadím,“ tvrdí.
Život bez tenisu, se kterým se před lety rozloučila, si však nedokázala představit a částečně se k němu vrátila. „Můj život je jako dort a šlehačkou na něm je tenis. Baví mě, pořád se ho učím. Billie Jean Kingová (tenisová legenda - pozn. red.) říkala, že nikdy neviděla, aby míček přeletěl přes síť dvakrát stejně. Pořád je tam něco jiného. Měla pravdu.“
