"Jestli někdy futsalovou ligu hrál někdo mladší? Vím o jednom klukovi, který poprvé nastoupil ještě dřív, ale pravidelně pak nehrál," popisuje Záruba.
Jeho první povolání k mužům Tanga i do jednadvacítky provázely stejné pocity. Obojí nadějného futsalistu hodně překvapilo.
"Na zápas mužů mě poprvé zavolali někdy v lednu nebo v únoru. Začal jsem trénovat s áčkem, pak jsem jezdil i na play-off a od této sezony už hraju normálně," povídá vděčně Záruba. Aby také ne. "Takové šance si od trenéra hodně vážím," děkuje zpětně student obchodní akademie.
S přechodem mezi muže prý žádné problémy neměl. "Narážky v šatně měli kluci jen ohledně toho, ať dám něco do kasy," směje se Záruba, který stejně dobře zapadl také do kádru národního týmu.
A to přesto, že když se do něj podíval poprvé, byli někteří jeho spoluhráči o hodně starší a schytal tam spoustu ran. "V reprezentaci jsou všichni mladí, chtějí se ukázat. Víc se to tam řeže," přibližuje mladík, který hrál deset let fotbal.
Dnes už ho v Bohunicích na hřišti v mistrovském zápase jen tak někdo neuvidí. Stačil jeden telefonát šéfa futsalového Tanga, jestli si Záruba nechce jít zkusit jiný sport, a bylo rozhodnuto.
"Od začátku mě to chytlo," přiznává dnes už futsalista. Místo střel na velkou fotbalovou bránu proto piluje zakončení na menší futsalovou. I když má pověst velkého talentu, s úspěšností svých střel moc spokojený není.
"Snažím se to odkoukat od spoluhráče Michala Seidlera, kterému se teď hodně daří. I trenér mi radí, ale pořád to není ono," říká Záruba, jenž obdivuje hru svého původem řeckého spoluhráče Dima Chadzidise: "Ale to, co umí on, v sobě asi nikdo z Čechů úplně nemá."
Další finty bude chtít Záruba odchytit i na blížících se brněnských zápasech reprezentace. "Z českých určitě nevynechám ani jeden," slibuje mladík, který by se z kádru lvíčat rád posunul ještě o patro výš.
