Z dvojitých holínek došla za slávou aneb Když vládla sovětská obryně

Uljana Semjonovová. Žena, která se stala symbolem. Sovětského basketbalu. Sovětského sportu. Sovětského impéria. Ona sama se přitom neproslavila díky systému, ale úplnou náhodou.

Uljana Semjonovová (vpravo) v dresu TTT Riga | foto: Profimedia.cz

V životopisu osmapadesátileté rodačky z vesničky Medumi nenaleznete nic tuctového. Uchvátí vás už začátky její basketbalové kariéry.

"Našli ji někde na poli. Na každé noze měla dvoje holinky spojené v jedinou a oblečená byla v pytli," traduje historku o objevu sovětské obryně Milena Jindrová, nejlepší česká basketbalistka 20. století.

z dějin Ms

Příběhy z historie mistrovství světa basketbalistek:

1. díl: Šampionát 1967 v Československu

2. díl: Osudy trojnásobné mistryně světa a sovětské obryně Uljany Semjonovové (dnes).

3. díl: Nejkrásnější mistrovství. Stříbro pro ČSSR v roce 1971 (vyjde 22. září.)

Žena nadlidských parametrů zpečetila dominanci sovětského ženského basketbalu takřka na dvě dekády. Mezi lety 1968 až 1986 neprohrály v jediném mezinárodním zápasu. A Semjonovová nastřádala deset zlatých z mistrovství Evropy, tři z mistrovství světa a dvě z olympijských her.

A její kralování lze vztáhnout i na klubovou úroveň. TTT Riga se Semjonovovou na pivotu získalo jedenáct vítězství v Poháru mistryň evropských zemí a 15 sovětských primátů.

Semjonovová se zkrátka narodila pro jediný účel: aby Sovětskému svazu vydobyla slávu na sportovním poli.

Její vstup na palubovky přišel v ten pravý čas. "Ona byla ráda, že chodila. Sovětky na ní vždycky čekaly, ale pak to byla pod košem obrovská síla. Naučili jí jednoduchou otočku, jenže když zvedla ruce, nikdo na ní nedosáhl. Naopak pod jejich koš se vůbec nikdo nedostal. Prostě to nešlo," vzpomíná dnes Jindrová.

Na konci minulého století se ale ženský basketbal hodně změnil. O dvě dekády mladší 218centimetrová polská čahounka Malgorzata Dydeková byla sice skvělou pivotkou, ale dominovat nedokázala. A oproti Semjonovové to byla nějaká atletka...

Mimobasketbalové osudy sovětské legendy přitom vzbuzují spíš lítost. Za monstrózní postavu Semjonovové může nemoc, která tělu neumožňuje zastavit růst.

Stefania Passarová z Itálie měří skoro dva metry. Co je to ale v porovnání s Uljanou Semjonovou, velkou hvězdou sovětského basketbalu

Když dostala jako dvanáctiletá do rukou poprvé basketbalový míč, měřila 190 centimetrů. Svůj první titul mistryně světa získala jako devatenáctiletá a o dvacet "čísel" vyšší, kariérou prošla s údajem 213 centimetrů. Dnes se hovoří o 218 či dokonce 220 centimetrech.

Víc než dvě dekády s profesionálním basketbalem jí přinesly řadu neduhů. Semjonovová končila svou kariéru v roce 1989 ve francouzském Valenciennes. To už opravdu nemohla chodit. A dnes je častější návštěvnicí v nemocnicích než na basketbalových zápasech.

"Já ale neznám žádného sportovce ze sovětské éry, který by z toho teď neměl zdravotní problémy," mávne Semjonovová svou obří rukou.

Podívejte se, jak Uljana Semjonovová hrála:

Rekordmanka v počtu basketbalových vítěství se může pyšnit ještě jedním titulem: je držitelkou sovětského Řádu práce. Svá vítězství sice vybojovala pro komunistické impérium, dnes je ale hrdou Lotyškou.

Po obnovení samostatného státu se dokonce Semjonovová stala ministryní sportu. V politice však svou budoucnost neviděla.

Uljana Semjonovová ve sportovním důchodu

V malém rižském byté jí dělá společnost maminka a nespočet trofejí. Svůj čas Semjonovová věnuje především nadaci podporující bývalé lotyšské olympioniky.

"Podepisuji tolik autogramů, až mě kolikrát bolí ruka," stěžovala si kdysi žena patřící hned do tří basketbalových síní slávy. V Lotyšsku je takto populární dodnes.