Nejprve se mi do Wimbledonu vůbec nechtělo. Když jsme tam s Helenou Sukovou v neděli přiletěly, objednané taxi nás zavezlo do domu, ve kterém Helena objednala dvě ložnice s koupelnami. Bydlely jsme v ulici hned vedle All England Lawn Tennis and Croquet Clubu (tak zní, jak jsem zjistila, celý název slavného klubu).
Po příjezdu z letiště jsme rychle vybalily a spěchaly na tréninkové kurty Aorangi, které přímo sousedí s A.E.L.T.C.C., teda vlastně jsou jeho součástí. Helena měla domluvený trénink. Od hlavní brány č.13 nás musel na Aorangi odvést speciální kontrolor, protože v neděli je areál zavřený, vstup mají povolen pouze akreditovaní tenisté a nám mohli dát vstupenky až následující den.
V pondělí ráno jsme se po snídani vydaly na tenis. Dostaly jsme každá průkazku s fotkou a tak jsem již mohla vyrazit na obhlídku celého areálu. Zápasy začínaly ve dvanáct hodin. Helena mi ukázala kde co je, jako šatny, centrkurt, „jednička“, muzeum, …atd.
Sraz jsme si dávaly u její šatny, v restauraci pro hráče anebo v místnosti s počítači, která byla právě hned vedle té restaurace. V počítačové místnosti bylo asi deset počítačů pro hráče a doprovod s přístupem na internet, tak jsem mohla našim domů i posílat e-maily.
Samozřejmě, že jsem prohlédla i všechny obchůdky v areálu. Myslím, že v závěru týdne už jsem znala každý kout slavného All England klubu. Každý den jsem měla lístek na centrkurt a na průkazku mohla sledovat zápasy na ostatních kurtech.
Po úterním zápase V. Williamsové s L.Raymondovou jsem si šla za Venus před šatnu pro podpis. Líbily se jí moje kruhové náušnice a vyfotila se se mnou. Ve středu jsem zase sledovala zápas S. Williamsové proti Ch. Rubinové. Každý den se mi podařilo ulovit nějaký podpis.
Helena měla hrát v pondělí, úterý i ve středu, ale pokaždé je přeložili kvůli dešti. Až od čtvrtka jsem ji teprve mohla začít fandit doopravdy.
Ve středu jsme šly s Helenou poprvé trénovat. Musely jsme do haly, pršelo. Ve čtvrtek také a to vedle nás na kurtě hrál J. McEnroe se synem. Teprve v sobotu jsem si konečně zahrála na trávě. Nejdříve asi deset minut na zápasovém kurtě číslo 17, před tréninkem Heleny s partnerkou Niedefferovou. To jsme musely jsme hrát celé v bílém. K večeru jsme potom trénovaly na Aorangi, tam už tak přísní na barvu našeho oblečení nebyli.
Nejvíce se mi líbila hra sester Williamsových a Hewitta, a tak jsem se v sobotu rozhodla nakreslit jim obrázek s podobenkami. Druhý den se mi to podařilo Venus předat. Říkala, že se jí moc líbí, a pak se obě se mnou ještě jednou vyfotografovaly. Ptaly se mě kolik mi je let a jestli hraji tenis. Řekla jsem, že mi je dvanáct a že tenis hraji.
Také jsem tam byla s Helenou na několika večírcích (party). Ten nejdůležitější se konal na závěr wimbledonského turnaje, tzv. Champions dinner. Už z Prahy jsem si vezla večerní šaty. Všichni byli svátečně oblečeni, bylo zde mnoho wimbledonských vítězů, jak těch letošních, tak těch z let dřívějších. Seděly jsme u stolu třeba s W. Turnbullovou, vedle u stolu byla Barbora Strýcová, která vyhrála juniorskou čtyřhru. Měla jsem pocit, že každý se s Helenou dobře zná, a tak mě představila snad úplně všem.
Po večeři byly přípitky a proslovy vítězů Sereny Williamsové a Lleytona Hewitta. Když už byl konec došla jsem si pro další podpisy. Potom jsem se rozloučila i s Williamsovými, ale v tom si mě Venus odvedla do malého salónku a tam mě se Serenou ještě dál zpovídaly. Byly na mě moc milé a rozloučily jsme se s tím, že se uvidíme příští rok!!!
Spát jsem šla snad ve tři hodiny ráno a v pondělí odpoledne jsme s Helenou letěly domů do Prahy.
Tak to byl můj Wimbledon 2002!
 Tamara Jiříková se sestrami Williamsovými |
