Senzace jménem León je do určité míry volejbalovou obdobou čínského basketbalisty Jao Minga. Oba se narodili do rodiny dvou reprezentantů, oba jsou v národním celku vlastně od dětství a oba nesou břímě sportovních spasitelů. I proto se kubánskému zázraku přezdívá Lví král.
Co nemají Jao a León společné, to je šance stát se globální ikonou. První pochází z miliardové velmoci, která stála o jeho "světovou expanzi". A druhý je Kubánec. Příslušník malé a uzavřené zemičky, kde si sportovci musí vybírat - peníze, nebo vlast.
Osmnáctiletý León zatím vcelku pochopitelně volí vlast - na rozdíl od starších krajanů Osmanyho Juantoreny, Michaela Sáncheze nebo Robertlandyho Simóna.
Jak dlouho mu to asi vydrží, to je otázkou. Jisté je, že v roce 2012 bude smečující fantom nahánět strach na mezinárodním poli. Úkol pro něj a jeho muže zní jasně: dostat se na olympiádu do Londýna.
Pro Leóna by šlo nejen o splnění stranického úkolu, ale taky o úspěšné završení olympijského cyklu. Historie se totiž v jeho případě opakuje. Bylo to právě na kvalifikačním turnaji do Pekingu 2008, když došlo na Leónovu premiéru. Taky se hrálo v Německu, konkrétně v Düsseldorfu. Jenže tehdy Kubánci ostrouhali, radoval se domácí výběr.
Mezitím se tým z karibského ostrova stal vicemistrem světa (v Itálii 2010), učinil z Leóna superhvězdu budoucnosti (tamtéž) a vyměnil reprezentační generaci (průběžně).
A co stihl León? Třeba jednu olympijskou zlatou. Před dvěma lety pro Kubu vydobyl titul na hrách mládeže v Singapuru. Podle očekávání. Vždyť to bylo jako vpustit lva do kurníku...
