První Američanka, jež v historii světových šampionátů vyhrála běhy na 100 i 200 metrů, měla tehdy v těle stimulant modafinil.
Federace IAAF jej posléze zařadila do kategorie lehkých podpůrných prostředků a umožnila tak Whiteové dál startovat.
Ohledně svého případu prý už předala IAAF své stanovisko a ráda by měla do finále Grand Prix v Monaku o příštím víkendu jasno, zda přijde o světové medaile nebo ne.
"Možnost ztráty medailí je to nejhorší. Nechci o tom přemýšlet, abych se nevcítila do situace, že všechno dobře dopadne a pak byla zklamaná," prozradila obavy o zachování titulů.
V Bruselu se opět vyhrála stovku. Možná víc než vítězství ji potěšilo chování diváků.
Bruselské publikum před startem stovky přivítalo Whiteovou poměrně hlasitým potleskem. Sprinterka neskrývala, že ji reakce hlediště překvapila.
"Uvítalo mne a já za to byla šťastná," přiznala pokorně atletka, jež před startem nervózně pomrkávala a líbala si ruce, než divákům při představovačce zamávala na výraz díků za příznivé přijetí.
"Myslela jsem, že na mne budou pískat nebo bučet a byla jsem na to skutečně připravená. Neudělali to, to mě hrozně povzbudilo do závodu," řekla Whiteová. V cíli pak zůstala jen dvě setiny za svým pařížským časem, který je jejím osobním rekordem.
