Křivý banán
Jeho první sezóna je těžká a často havaruje. Již po prvním závodě byl vůz ''křivý jako banán'', jak Tom sám říká. Přestupuje do Formule F100 a stává se mistrem roku 1971. Bob King od výrobce Royale nato dává Tomovi šanci ve formuli 3. Tom však opět často havaruje, v Monacu dokonce utrpí frakturu nohy a ještě daleko před koncem sezóny musí pro nedostatek peněz Royale i F3 opustit.
Sponzor Rumsey Investmens však pomáhá. S jeho podporou absolvuje několik závodů ve formuli Vau a všechny vyhrává. Kariéra je zachráněna. Bob King Toma bere zpět k Royale a ještě v roce 1972 stíhají vyhrát poslední závod mistrovství formule Atlantic. V této třídě Tom zůstává i napřesrok a vede v mistrovství, když jej Ron Dennis láká do formule 2.
Epizoda s Ronem Dennisem
"Vlítl jsem za ním jako raketa a tři dny později jsem již startoval v Nivelles,"
vzpomíná Pryce, který si tuto příležitost nenechal ujít. Tom sice jezdí slibně, ale Dennis ztrácí svého sponsora a musí svou stáj Rondel zavřít.
Dennis před svým krachem plánoval i projekt F1, který nyní přebírají Tomovi sponzoři, podnikatelé Tony Vlassopoulo a Ken Grob. Tom se sice v obřím poli prosazuje a kvalifikuje svůj Token-Ford do Grand Prix Belgie, v závodě ale vypadává. Rok 1974 se vyznačuje tím, že počet vozů, které se snaží do GP kvalifikovat je navzdor energetické krizi velmi velký. Organizátor GP Monaka tak musí několika týmům odříci. Je mezi nimi i Token.
Monako - katapult kariéry
Tom tedy startuje v Marchi týmu Ippokampos v závodě F3 a vyhrává ho. Znamená to pro něj definitivní průlom: několik předních týmů F1 o něj teď jeví zájem. Je mu sice líto Token opustit, ale podepisuje novou smlouvu s americkým týmem Shadow (stín). Již ve své třetí GP se v Dijonu kvalifikuje jako senzační třetí. Pro první bod si dojíždí na vražedné ''severní smyčce'' Nürburgringu. Ve druhé polovině roku zase výborně jezdí i F2 na Chevronech týmů Baty a Harper.
Začátkem sezóny 1975 se Pryce ještě učí od týmového kolegy Jariera, ale během roku jej dotahuje. Tomovi vrcholy roku jsou vítězství v nemistrovském závodě F1 v Brans Hatch a jeho pole-position při Velké Ceně Velké Británie. V celkovém hodnocení je desátý s osmi body.
Slibný úvod předchází životní chybu
Další ročník začíná slibně: v Interlagosu Tom poprvé vystupuje na stupeň vitězů, když dojíždí třetí za Laudou a Depaillerem. O jeho služby jeví velký zájem tým Lotus, ale Tom zůstává u Shadow, což se později jeví jako jeho životní chyba.
Shadowy totiž v průběhu roku stagnují. Nový model představuje tým teprve v Holandsku a Tom hned dojíždí 4. po výborném třetím místě v tréninku. Rok 1976 mu tedy přinesl pouze 11. místo s deseti body.
Neštěstí v Kyalami
Tým Shadow se mezitím již nachází v rozkladu. Vozy díky novým sponsorům prvně nastupují v bílém, začátek sezóny ale dopadá černě. Ve třetím závodě dochází k neštěstí: Tomův nový týmový kolega Zorzi ve 20. kole odstavuje svůj Shadow se zlomeným vedením paliva naproti boxům a dva nerozvážní záchranáři běží s těžkými hasícími přístroji přes dráhu, aby uhasili malý ohýnek, vzniknuvší kontaktem benzínu s výfukem.
V tom ale přijíždí Pryce a Stuck. Tom nemá šanci se vyhnout a střetává se s 19i letým Jansenem van Vuurenem. Oba umírají. Toma trefil těžký hasící přístroj na hlavě a ihned jej usmrtil. Jeho vůz ale nebržděn a neovládán pokračuje v jízdě a v zatáčce Crowthorne koliduje s Laffitem...
Dlouhé čekání Britů
Britové tak museli po ukončení kariéry Jamese Hunta čekat až do prostředka
osmdesátých let, než v osobě Nigela Mansella zas měli špičkového pilota.
Kdo ví, čeho mohl Tom Pryce dosáhnout, kdyby včas vystoupil ze stínu...
