"Bude to hodně dlouhá soutěž. Klidně může trvat i čtyři hodinky," předvídá bronzový olympijský medailista. "Aspoň je tu velká konkurence. Ale kvalifikace je zdlouhavá, je těžké se jí probojovat. A ještě aby vám zbyly síly na druhý den na finále."
Po kvalifikaci bývá Bába utahanější než po finále. "To už je pak taková pohoda," míní. Když o finále bojuje, musí v takovém počtu závodníků čekat mezi jednotlivými pokusy třeba i půl hodiny. Že by si třeba vzal knížku, aby se zabavil?
"To ne, u nikoho jsem ji ještě neviděl, měla ji snad akorát paní Hübnerová na olympiádě v Mexiku. Výškaři si radši si lehnou do ústraní a soustředí se na sebe."
Favorit jeho očimaBába o Rusovi Uchovovi Ruský skokan se proslavil loňským opileckým excesem v Lausanne. |
Také on si na chvíli jen tak sedne, ale jakmile se jeho pokus blíží, musí se začít rozehřívat. "Je hodně důležité se protahovat, pořád nějak poskakovat. Když vím, že přijdu na řadu, začnu se víc hýbat."
Do těla si dodá energii pomocí tekutého nabuzovače. "Někdo si dá müsli tyčinku, ale to já moc nepoužívám."
Zatímco třeba Tomáš Janků se na soupeře raději nedíval, aby si ještě neubíral další síly sledováním jejich pokusů, Bábovi oči směrem k laťce občas zaběhnou. Zajímá ho vývoj soutěže. "Ale moc bych to dělat neměl, abych si od ostatních něco nevzal, když skáčou špatně. Psychika dělá hodně procent výkonu."
Nemůže si ani vypláchnout hlavu hudbou, sluchátka jsou na ploše zakázaná, aby se závodníci jakkoli nemohli domlouvat s trenéry či přijímat rady. "Někde na mítincích to projde, ale na šampionátech prohlížejí tašky, nesmíte mít telefon ani přehrávače," líčí bronzový muž z halového mistrovství světa 2004.
Raději se ani s nikým moc nezapovídá. "Pokud někdo je ukecaný, spíš se mu vyhýbám. Nepotřebuji řešit jeho problémy, jestli mu to jde, nebo ne. Je třeba se soustředit sám na sebe."
