Zemědělský charakter vsi a specifický způsob obživy obyvatel prozrazuje jméno severočeské vsi Brocno. Název Brocno pochází z podstatného jména broc, které ovšem není písemně doloženo - místo toho známe tvar brotec (2. pád brotcě), slovo, kterým naši předkové pojmenovali rostlinu mořanku, mořanu, dnes mařinu barvířskou. Slovo brotec vzešlo ze slovesa brotiti (červeniti, třísniti) - stejně jako například lovec od loviti. Název obce byl ovšem utvořen z tvaru broc, které až v nedávné době opět oprášili přírodopisci - označují jím kořen rostliny mařiny. Na využití této vytrvalé byliny odkazuje její druhové jméno - oddenky a kořeny mařiny barvířské obsahují glykosid štěpící se zředěnými kyselinami na glukózu a především na červené barvivo alizarin, které se používalo při barvení látek. První latinsky psaný písemný záznam pochází z roku 1357 a jméno zachycuje v šestém pádě: in Brocznye. Další podoby jména nezasáhly výrazné změny: Broczno, Protzen (1720), Brotzen (1757), Brožany, Brocno / Brocen / Brotzen (1847), od roku 1854 Brocno - ovšem s výjimkou protektorátu, kdy se používala německá varianta Brotzen. Zajímavostí v historii dnešní osady města Štětí bylo rychlé povýšení vsi na městečko Brocno, doložené až ve čtrnáctém století, se jím stalo již během patnáctého století. Tento statut vyplýval z role střediska malého panství; charakterem zástavby se však Brocno přibližovalo spíše ke vsi. Na tu také během sedmnáctého století pokleslo - důvodem byl ničivý dopad třicetileté války. Tehdy přišlo městečko o většinu svých domů. Vsí zůstalo Brocno i dnes. Brocno leží pět kilometrů od Štětí na mírně svažitém hřbetu, vybíhajícím z labské roviny a spadajícím k rozbrázděné krajině Kokořínska. Osada na tomto malebném místě existovala ve 14. století; na strategicky výhodné ostrožně vyrostla v první polovině patnáctého století tvrz, doložená roku 1452. Zřejmě na konci šestnáctého století byla tvrz renesančně přestavěna, během třicetileté války zpustla a ve třetí čtvrtině století sedmnáctého byla opět přestavěna, a to na raně barokní zámek. Na území takzvaného Horního či Malého Brocna existoval ještě dvůr zvaný Jaršlovský. Jeho obytná budova mohla být také druhou tvrzí. Za Pachtů z Rájova tu na jejím místě vyrostla barokní dominanta Brocna - obrovská barokní sýpka. Nejmohutnější urbanistický rozvoj zaznamenalo Brocno až v první polovině osmnáctého století, paradoxně v době, kdy bylo opět pouhou vsí. Díky nové výstavbě, kopírující především kolmou cestu na Chudolaz, a také díky domkářské zástavbě na jihovýchod od vsi převýšil počet domů trojnásobně předbělohorský stav. Na návsi vznikaly patrové domy, typické pro celý severočeský venkov. Dodnes je dochován větší počet roubených staveb s bedněnými štíty a pavlačemi z konce osmnáctého a počátku devatenáctého století, stojí tu také několik hrázděných stavení a novějších klasicistních domů. Obec s více než dvěma sty padesáti obyvateli je od roku 1995 památkovou zónou lidové architektury.
26. srpna 1999
