Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Výkaly holubů i liščí moč ničí chrám tenisu. I proto Wimbledon chrání káně

Tenisový areál ve Wimbledonu - hájemství Eddieho Seawarda. | foto: VisitBritain

23 2010
Londýn (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - V pět ráno vstává a ze všeho nejdřív se podívá k obloze, jestli nebude pršet. Déšť ovšem není jediná starost, kterou pětašedesátiletý Eddie Seaward má. Trápí ho toulavé lišky, otravní holubi a mrazivé jaro. Seaward se už dvacet let stará o wimbledonský trávník.

A jelikož právě tráva z Wimbledonu dělá tenisovou modlu, je Seaward pro turnaj stejně důležitý jako Federer či sestry Williamsovy. I královna si toho všimla a před třemi lety mu dala řád za přínos britskému sportu.

Se Seawardem se setkávám na nejdůležitějším místě jeho kariéry, na centrálním kurtu. Koukne k obloze a říká: "Tohle je ideální. Tráva má ráda slunce a teplo."

Do areálu přijíždí denně v půl sedmé ráno. Dohlédne na to, aby jeho pomocníci stáhli z kurtů plachty a kolem osmé hodiny všechny kurty posekali na osm milimetrů. "Musíme opravdu sekat každý den. Tráva totiž během dne povyroste," vysvětluje.

 

Hlavní strážce wimbledonské trávy

provedl reportéra MF DNES po svém zeleném království

Večer se kurty pokropí – tedy pokud předpověď na další den nehlásí déšť – a znovu zatáhnou plachtou, pod kterou se pustí klimatizace.

Plachta má i další účel. "Během roku se stává, že do areálu zabloudí lišky. Jejich moč může trávu zničit, stejně jako výkaly holubů," popisuje muž, který většinu turnaje stráví na lavičce u kurtu 14. Tam se dívá, jak jinak, k nebi. Na holuby má mimochodem pomocníka: párkrát týdně se nad Wimbledonem proletí cvičené káně.

Seaward má šedivé vlasy, mluví tiše, věk už má na důchod. Ale jakmile je jeho tráva v ohrožení, dokáže se rozčilit. Před turnajem na ni třeba šlápl jeden z dělníků. Šel proto za jeho šéfem a důrazně mu řekl: "Tam jsou dveře. Jestli se to bude opakovat, už jimi neprojde."

Do roku 2001 byly wimbledonské kurty složeny z několika druhů trav. Od roku 2002 už je to druh jediný: jílek vytrvalý. "Zkoušeli jsme tak dlouho, až jsme na to přišli. Právě jílek, i když je poničený, nejlíp dorůstá," vysvětluje Seaward.

Alejandro Falla se nechává ošetřovat během zápasu s Rogerem Federerem ve Wimbledonu.GYMNASTA. Srbský tenista Novak Djokovič v utkání ve Wimbledonu předvedl akrobatický zákrok.

Kontakt tenistů s wimbledonskou trávou nemusí být vždy slastný.

Mnozí hráči ale tak nadšení nejsou. Když na novou trávu poprvé vstoupil Brit Henman, zděsil se: "Bože, kde to jsem? To je nejpomalejší kurt, na kterém jsem kdy hrál."

S jílkem jsou kurty opravdu jiné. Míč od nich odskakuje sice stejně rychle jako dřív, ale určitě výš. Pokud by Wimbledon chtěl udělat změnu i pro televizní diváky, stačilo by do postřiku přidat víc dusíku. Tráva by byla zelenější, jenže hráčům by víc klouzala.

Co se postřiku týče, je nejdůležitější ten před Vánocemi, proti plísním. "Jinak změny počasí tráva zvládá. Až na to, že letos bylo chladné jaro. Teplota u země byla kolem osmi stupňů, přičemž ideální je šestnáct," tvrdí Seaward. Nevadí ani nová střecha. Byla totiž navržena tak, aby světlo co nejvíc propouštěla.

Wimbledon

Chrám tenisu: centrální kurt ve Wimbledonu.

Na kurtech tráví Seaward 17 hodin denně. Po turnaji má volno, ale ne na dlouho. Tráva je vyšlapaná a jeho tým ji musí spravit: hodně zalít, nechat vyrůst a poničené části odseknout.

Sice už mohl jít do důchodu, ale vydrží ještě dva roky. To se totiž ve Wimbledonu bude hrát olympijský turnaj. A pak? Koupil si s manželkou dům v Jižní Africe. Když mu ho prodávali, v podmínkách stálo: Nový majitel se musí umět postarat o zahradu. A to asi Seaward zvládne.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze