Za tyto výsledky byl nominován do pětice uchazečů o prvenství a více než tisícovka hlasů ho pasovala na vítěze. Posledního z dvanácti šampionů jednotlivých měsíců loňského roku. "Potěší to, ale zase nějakou velkou vážnost bych mému vítězství nedával," tvrdí jednatřicetiletý závodník hradecké Slavie.
Přesto, věděl jste v průběhu hlasování, že se počtem obdržených hlasů blížíte k vítězství?
Nijak jsem to nesledoval, i když je pravda, že mi několik kamarádů volalo, že mi hlas poslali.
Vítězství jste získal za měsíc prosinec, byl v minulém roce ze sportovního hlediska opravdu vaším nejúspěšnějším?
Myslím že ne. Já samozřejmě daleko více dělám orientační běh a běhy, ve kterých se mi v prosinci dařilo, dělám spíš jako doplněk v tom pro orientační běh hluchém období. Rád na ty závody jezdím, ale prosinec určitě nemám jako vrchol sezony.
Přesto třeba na na více než dvacetikilometrovém Vodáckém běhu Pardubice - Hradec jste porazil i řadu běžeckých specialistů. Jak se vám to podařilo?
Pro orientační běžce je prosinec většinou takovým tréninkovým měsícem a takhle dlouhý závod je pro nás dost utrpením. Jenomže já už jsem ve věku, kdy sezonu nějak míň rozděluju na vrcholnou a tréninkovou, jak se říká nahoru a dolů. Já vlastně trénuju prakticky celý rok, spíše podle času. Takže v tomhle období jsem na tom nebyl nejhůř.
Přesto vaše vítězství překvapilo, zvlášť když jste ho vybojoval až v závěru, ve spurtu, ve kterém jste porazil dva běžecké specialisty.
To mě také. Asi v tom trochu hraje roli to, že je něco jiného spurtovat po čtyřiceti minutách a něco jiného po osmdesáti jako v Hradci. Jak jsem si mohl všimnout, tak moji soupeři toho v závěru měli dost.
Běžecká část minulého roku vám alespoň v jeho závěru vyšla, jak jste byl spokojen s orientačním během?
Abych řekl pravdu, tak byla trochu slabší. I když třeba medaili z mistrovství republiky mám, v družstvech jsme skončili druzí. Ale obhajovali jsme titul, což se nepovedlo. To byl ale asi jeden velký, další už byly spíše drobnější. Byl to spíše průměr, ale já už nejsem v reprezentaci, těžko se s nimi srovnávat.
Orientační běh děláte už dvacet let, na co nejraději vzpomínáte?
Těžko takhle hodnotit. Na mezinárodních závodech moc úspěchů nemám. Pokud jsem se dostal do reprezentačního výběru, tak nejvýše do béčka a tomu odpovídaly i závody. Byl jsem jsem třeba na akademickém mistrovství světa, armádním mistrovství, žádné výrazné úspěchy.
Co na orientačním běhu máte nejraději?
Dělám ho opravdu dlouho a stále mě baví. když už nic jiného, mám rád partu lidí kolem tohoto sportu, ta je opravdu výborná. Jinak ale samozřejmě už sport beru jako velkého koníčka, zatím to vypadá, že na celý život.
Co musí člověk natrénovat, aby se mohl orientačnímu běhu na této úrovni věnovat?
Někdy je to docela tvrdé. Práce a pak v sedm, osm večer jít běhat. Prakticky denně a když se zadaří, tak třeba deset fází týdně. Víceméně klasický atletický trénink.
Minulý rok jste zakončil úspěšně, co čekáte ve sportu od toho letošního?
Velké cíle do sezony? To už si nedávám. Vždycky si říkám, že by to chtělo alespoň jednu individuální medaili z mistrovství republiky. Teď se mi to pár let dařilo, ale loni mi to nějak nevyšlo. Tak pokud bych měl mluvit o nějakých plánech a přáních, asi právě tu medaili. A do budoucna bude záležet na tom, jak mě to dlouho bude bavit. Zajímavé je, že stále baví.
