Když se ve druhé etapě na vrchol Caminito del Rey vyškrábal jako první, organizátoři prožili těžké chvíle. „Máme vůbec tak malý dres lídra?“
Na pódiu pak bylo vidět, že mladému Kolumbijci by slušelo i o pár čísel míň. To mu ale nezkazilo radost, jakou měl ze svého prvního etapového vítězství na jedné z Grand Tour. Mohl tak začít rozdávat teď už své pověstné úsměvy od ucha k uchu.
„Je to neuvěřitelné, první vítězství na třítýdenním závodě a ještě takovým způsobem,“ narážel na finiš na kopci, kdy utavil i Naira Quintanu, druhého muže letošní Tour.
„Těžko říct, co se stalo, ale něco podobného se může stát každému. Nairo je velký cyklista,“ komentoval vytuhnutí svého kolegy z kolumbijské reprezentace. A vzpomínal na roky, které jeho (zatím) největšímu vítězství kariéry předcházely. „Je to odměna za to, co jsem si v posledních dvou letech prožil.“
A co že se stalo?
Cyklistika v genech
Johan Esteban Chaves Rubio se narodil před 25 lety v kolumbijské Bogotě do sportovní rodiny. Otec byl vášnivým milovníkem sportu už od mládí a po svatbě s Estebanovou maminkou a ukončení studií, kolu propadl úplně.
„Tehdy začal na kole jezdit opravdu pořádně. Měl víc času, trénoval a dostal se i na profesionální úroveň. Závodil třeba na závodě Vuelta a Colombia. U cyklistiky jsem tak vyrůstal, s mámou jsme se jezdili dívat na závody už od mých čtyř let,“ vzpomínal na své dětství jezdec stáje Orica GreenEdge.
Sám se ze začátku orientoval jak na cyklistiku, tak na běh. Tamní tým totiž podporoval tzv. letní duatlon. Po pár letech ale bylo jasné, že dvě kola jsou Estebanovi bližší. „Zamiloval jsem se. Prosil jsem tátu, jestli by mi nekoupil pořádné kolo. To mi bylo asi čtrnáct a začala má opravdová kariéra.“
Přihlásil se do Monserratovy cyklistické akademie, kterou měl jen pár bloků od domu a učil se. „Naučil jsem se jezdit na dráze, vzít z kola minci ze země, protáhnout se za jízdy i jak pořádně trénovat,“ popisoval se zaujetím.
Jezdil místní závody a zlepšoval se tak, že už po roce reprezentoval Bogotu na mistrovství republiky. Pak přišlo stěhování do kolumbijské ekipy Colombia Es Pasion a v roce 2011 první velký úspěch kariéry.
Hvězdná kariéra ohrožena
Čtvrtého září toho roku se postavil na start Tour de l´Avenir, nejslavnějšího závodu pro jezdce do 23 let. Nic nenasvědčovalo, že by měl patřit do širšího okruhu favoritů. Na startu stály domácí hvězdičky Bardet s Barguilem, přijel taky vítěz loňského ročníku Quintana. A nechyběl ani starý známý z letošní Vuelty - Tom Dumoulin.
Chaves nevyhrál ani jednu etapu, přesto mu to stačilo na celkové prvenství a získal tak svůj první žlutý trikot kariéry.
Už o rok později si připsal první vítězství u profíků v horské etapě Okolo Burgosu. Následně vyhrál jednorázový závod v Camaiore a těšil se, že sezóna 2013 bude průlomová.
V tom ale přišel katastrofální pád na italském podniku Trofeo Laigueglia a prognózy doktorů byly všechno, jen ne příznivé. „Esteban utrpěl komplikovanou zlomeninu pravé klíční kosti, má zlomenou i spánkovou kost, pravou lícní kost, zhmožděné plíce a podezření na zlomené žebra,“ potvrdil diagnózu lékař týmu Marco Pallini.
Tehdy se nikdo neptal, kdy bude Chaves znovu závodit, ale jestli vůbec.
Jak se kupuje zajíc v pytli
„První dva měsíce jsem na kolo nemohl vůbec, moje ruka byla naprosto nehybná,“ potvrdil malý cyklista. Sílu do svalů a pohyblivost paže získal až postupně díky terapii. „Trávil jsem spoustu času v posilovně, trénoval jsem záda, hrudník, paže.“
Lékaři mu v té době předpovídali, že do 10 měsíců by ruka mohla být z 80 % použitelná. Mohla… Ale bude? Chavese drtila nejistota.
Navzdory tomu, že sezóna 2013 pro něj skončila už 16. února, v půlce října vyšlo najevo, že si bývalého vítěze Aveniru na dva roky pojistila Orica. A to i s rizikem jeho zdravotního stavu.
„Poprvé jsem ho viděl opravdu na Aveniru a bylo mi jasné, že má ohromný talent. I kvůli tomu zranění je pro nás velká výzva s Estebanem pracovat. Ale jsem si jistý, že odměna bude mnohem větší než úsilí, které do toho vložíme,“ prorokoval tehdy sportovní ředitel týmu Neil Stephens.
Jako by měl křišťálovou kouli.
V květnu 2014 už v Kalifornii vyhrál horskou etapu, absolvoval i svou první Grand Tour - Vueltu a sezónu zakončil skvělým třetím místem na závodě Okolo Pekingu.
Letošní sezóna však nevycházela podle Chavesových představ. V Katalánsku ani Baskicku se neprosadil, na Giru sice vyhrál týmovou časovku, ale to se pouze vezl v háku za svými většími kamarády.
Ale jinak ticho po pěšině.
Předvede se na Vueltě?
Zpátky v červeném
Chaves si ve Španělsku vzal zpátky červený trikot lídra i po čtvrtečním dojezdu na Sierra de Cazorla, kde prakticky hned na začátku tří kilometrového stoupání zaútočil ve stylu Marka Pantaniho: „Jakmile se cesta zvedne, útočím!“
Všechny včetně Dumoulina v červeném to nechalo v klidu, do cíle přece jen zbývalo 2 300 metrů tvrdého stoupání. A když mu došlo, že jde vážně do tuhého, zoufale se snažil Chavesův náskok smazat. To už bylo ale pozdě.
Na pouhý jeden den tak Nizozemci přenechal červenou chloubu a po etapě vykládal, jak mu kuráž dodal i spolujezdec Mat Hayman. „Říkal mi, že to mám zkusit, protože nevím, co se může stát zítra. Tak jsem to zkusil,“ zubil se.
A jak se cítí v pozici lídra? „Nejsem nervózní, jsem vyděšený!“ smál se po čtvrtečním dojezdu. „Je to opravdu velká zodpovědnost vést tým, ale je to součást hry. „Ale měl jsem super nohy. Jsem štěstím bez sebe a znovu opakuju, náš tým je úžasný. Jsme spíš rodina než cyklistická stáj.“
Orica svým pojetím opravdu působí jako rodina. Jejich videa na Youtube baví celý cyklistický svět a všichni v týmu vypadají naprosto uvolněně a že je to baví. Caleb Ewan třeba ve středu vyhrál etapu, včera už ale vozil bidony pro své kolegy.
Oni snad ani nechtějí kupovat hvězdy. Oni si je sami vychovají. „Dneska jsem od Chavita nic neočekával a podívejte, co udělal,“ nevěřil svým očím Neil Stephens.
A co dál? Před startem Vuelty si Chaves věřil na Top 10. „Jasně, teď své plány musím trochu změnit. Chci udržet červený trikot tak dlouho, jak to jen bude možné.“
A bitva o červený trůn začíná už v pátek - 18 kilometrovým stoupáním do cíle na Alpujarru.
