Na sněhu startovala jako běžkyně na lyžích, nyní však běhá po silnicích při ještě slavnějších podnicích. Loni na olympiádě v Rio de Janeiru finišovala na legendárním sambodromu, pod dohledem obřího Krista z kamene. Nyní mučila tělo v noblesních kulisách Londýna.
„Jen v prvním kole jsem si říkala – tady je nějaká památka,“ usmála se. „Jinak jsem neměla čas. Teď tu budeme další čtyři dny, vynahradíme si to. Na výsledek jsem si ještě ani nestihla zvyknout. Je to úplně fantastické!“
Oproti žhavému Riu se v příjemném klimatu u Temže zlepšila o dvanáct míst. Vyhlížela odměny – noční procházku po Tower Bridge, kde maraton finišoval, bazén a další speciality: „Doufám, že konečně dostanu jahody do vany.“
Nedivte se té radosti. Čas 2:29:56 pro ni znamená osobní rekord, byla druhou nejlepší Evropankou. Od přestupu z lyží stoupá čím dál strměji. Kam? „To se necháme překvapit. Doufám, že to ještě půjde hodně nahoru,“ mrkne.
V Brazílii poznala specifika tamního lidu: „Fandili víceméně fotbalovým národům.“ Zato nyní běžela společně s domácí závodnicí, což u diváků stojících u zábradlí vyvolávalo další a další vlny euforie. „Atmosféru tu udělali parádní,“ děkuje. „Britka odtáhla posledních deset kilometrů, ty jsem si užila nejvíc. Dobíhaly jsme jednu za druhou.“
Právě do 20. kilometru ji až překvapovalo nízké tempo. Měla dost sil, jen s následným vzepětím favoritek se vypořádat nedokázala: „Bohužel, na zrychlení neumím reagovat. To je stimul, co zlepšovat v tréninku. Ale jak vždycky říkám – moje tělo si to řídí samo.“
Nyní vyhlíží další závody v Česku, třeba půlmaraton v Ústí nad Labem, poté přijde lahůdka. „Mám pozvání na newyorský maraton, to teď bude ten největší motiv,“ prozradí. „A taky mě čeká dovolená s rodiči, pozvala jsem je na Costa Bravu, moji nejmilovanější destinaci.“
Za to, že se po Riu poprala s maratonem na opačné straně Atlantiku ještě mnohem lépe, si oddech rozhodně zaslouží.
