Po roční přestávce volejbalisté českobudějovického Jihostroje zvedli nad hlavy pohár pro mistra české extraligy. V sobotu v pátém finálovém utkání porazili Jihočeši pod Ještědem velkého favorita a suveréna základní části Duklu Liberec v dramatickém utkání 3:2 na sety a v celém finále vyhráli 4:1 na zápasy. O to je letošní, v novodobé historii klubu už osmý, titul cennější.
To si uvědomují hráči, trenéři i vedení Jihostroje, který je zdaleka nejbohatším klubem s jedním z nejlepších zázemí v nejvyšší soutěži.
Přesto před sezonou řada odborníků budějovický celek zatracovala a nedávala mu velké šance. Díky osmému titulu se Budějovice neztratí na mezinárodní mapě volejbalu. Čekají je zvuční soupeři v evropské Lize mistrů, kterou vedení klubu chce zase přihlásit a hrát. Budějovičtí zastupitelé mají také na stole návrh radních, který počítá s dvoumilionovým příspěvkem od města pro klubovou pokladnu.
Slavit se bude celý týden
První extraligový titul ve své kariéře získal jeden z nejvýraznějších hráčů Budějovic Jan Kuliha. "Jaký je to pocit? Pro mě nový, skvělý a moc si ho užívám. A asi ještě dlouho budu," usmíval se vousy zarostlý 23letý smečař, kterému se na krku houpala zlatá medaile. "Dnešní vítězství i vlastně celé finále je pro mne hrozně cenné. Titul jsme si mohli dnes urvat možná i dřív. Vlastně jsme to do pátého setu dotáhli schválně, protože za námi přijelo hodně skvělých fanoušků. Tak aby měli také nějaké nervy," smál se Kuliha po slavnostním ceremoniálu s tím, že teď bude minimálně týden se spoluhráči slavit.
Mistrovské tituly volejbalistů Českých Budějovic
|
S oslavami se začalo už přímo v liberecké hale. Na sever Čech přijel volejbalisty Jihostroje podpořit nejen plný autobus fanoušků, kteří se se svým skandováním mezi domácím publikem rozhodně neztratili, ale i rodinní příslušníci hráčů. V budějovickém kotli tak držela pěsti i rodina univerzála Michala Kriška. "Věřil jsem tomu, že dneska Jihostroj vyhraje. Protože nemám volno na pondělí, tak jsem musel doufat ve výhru. Je škoda, že to klukům nevyšlo už v tom čtvrtém setu, ale nakonec všechno dopadlo dobře," říkal s velkou úlevou bratr Michala Martin.
Potom přišlo na řadu tradiční oslavné šampaňské, předávání poháru a také týmové fotografování. Smutní Liberečtí už tou dobou byli dávno v šatně. Jihočeští fanoušci slavili i cestou do Budějovic. Autobusem se tak nesly vítězné pokřiky a řidič dokonce na Borku hned osmkrát obkroužil kruhový objezd na znamení osmi vyhraných titulů.
Pozvolný rozjezd a nakonec titul
Tým okolo trenéra Jana Svobody měl v sezoně pomalejší rozjezd, ale ke konci základní části, a hlavně v play-off už fungoval na sto procent. Přesto by si před finále málokdo vsadil na to, že Liberec porazí Jihočechy jen jednou. Zatímco Severočechy táhl v celé finálové sérii především univerzál Jan Hadrava, Jihostroj spoléhal na více hráčů. Pokud se někomu přestalo dařit, kouč Svoboda mohl sáhnout na lavičku pro rovnocennou náhradu.
"Nikdo nám nevěřil, favority jsme nebyli, lidé se nás ptali, s kým budete hrát, a podobně. Titul nás těší o to víc, že si ho vybojovala parta kluků, kteří hráli jako tým. Když jsem do Liberce jel, tak už jsem doufal ve vítězství, ale možná mi něco říkalo, že by nebylo špatné si titul uhrát doma. Ale i tak je to fantastické," neskrýval své nadšení prezident klubu Jan Diviš, který s týmem a fanoušky slavil také na liberecké palubovce.
