Díky volejbalovým štacím poznal Evropu, jazyková bariéra tak pro Michala Hrazdiru není novinka. „V Rakousku všichni mluvili anglicky. V Itálii se člověka neptali, tam se baví italsky a konec. Ve Francii to bylo podobné, ale trenér byl Ital. Pár hráčů umělo anglicky, ale většina komunikace byla ve francouzštině,“ vypráví 30letý smečař, který se v létě po osmi letech v cizině vrátil do Brna.
Ale i v tamním extraligovém celku zažívá podobné trable s dorozumíváním. Mezi klíčové volejbalisty aktuálně čtvrtého celku nejvyšší soutěže patří ruský obr Vladimir Sucharev a Američané Nick Castello a Nicholas Goodell. „S Rusem je to trošku složitější, umí jen rusky. Trošku se učí česky, anglicky hovoří hodně lámaně. Kolikrát je těžké mu něco vysvětlit,“ přiznává kapitán Hrazdira.
Tím však komunikační peripetie nekončí. Na rozdíl od většiny hráčů angličtinu zase neovládá brněnský trenér Ondřej Marek. „Kluci a Michal Hrazdira ale vše v pohodě přeloží,“ poznamenává kouč, jenž naopak v letošní sezoně oprašuje ruštinu. „Měl jsem ji před 25 lety, něco dokážu říct a také rozumím.“
Smečař Vladimir Sucharev navíc dostal tři hustě popsané stránky s českými slovíčky. A když je nutné řešit nějaký zásadní problém, vydá se 34letý habán přímo za manažerem Volejbalu Brno Martinem Geržou, jenž je solidní ruštinář. Klub navíc cizineckou enklávu rozšíří, na brněnské soupisce na webu volejbalového svazu včera přibylo jméno Sergey Andrianov. Brňané chtějí novou akvizici oficiálně představit ve středu.
Překladač v akci
Ačkoli jazykový babylon v brněnské kabině působí kuriózně, volejbalisté se tím příliš netrápí. „Hra je všude stejná, ať jste odkudkoli. Když se s Vladimirem bavíme o volejbalových věcech, a ne o životě, rozumíme si,“ líčí americké libero Nick Castello. „Volejbal je všude podobný,“ souhlasí Marek. „Jen někdy je těžké vysvětlit něco rychleji.“
Humornější situace nastávají mimo palubovku. Moskevský rodák nepustí mobil z ruky a často ťuká anglická slova do překladače. „Má zapnutý Google translátor a ptá se mě, co tohle znamená, jak se to vyslovuje,“ směje se Castello. „A my Češi se s ním spíš dorozumíme rukama nohama,“ doplní Hrazdira. „Navíc tu žije s rodinou a má malinkého syna, který myslím nemá ani rok. Často s námi na kafe nevyrazí a jde spíš na procházku se synem,“ přibližuje brněnský lídr.
To havajské libero Castello si volné chvíle s týmovými kolegy nemůže vynachválit. „Snažím si udržet pohodu a nemyslet jen na volejbal a spoluhráči jsou na tom podobně,“ líčí usměvavý chlapík. „Poslední zimní dny bylo hezky. Rád vypnu a procházím se po městě. A když přijdete do restaurace East Village, můžete mluvit anglicky,“ rozzáří se 26letý Castello, který do Brna přišel minulou sezonu.
„Pracujeme kolektivněji“
Na rozdíl od loňska, kdy Brňané zakončili ročník na desátém místě, zažívá vyvedenější období. I díky cizinecké legii či zkušenému nahrávači Zdeňku Haníkovi patří Jihomoravané k širší extraligové špičce. „Loni jsme byli velmi mladí, teď jsme lépe vybavení, zkušenější, pracujeme kolektivněji,“ podotýká americké libero. „Musíme se naučit dát všechny naše dovednosti dohromady v jeden večer. Někdy v zápase se to nesejde, musíme na tom pracovat.“
Taková chvíle přišla v pondělí večer, kdy Brňané v extraligovém šlágru hostili úřadující šampiony z Liberce. Tým trenéra Marka padl 1:3 na sety. „Problém byl soupeřův servis a jeho razance,“ říká kouč. „Od začátku jsme byli pod tlakem. V hlavách nás to trochu sráželo dolů, čekali jsme, že to bude jednodušší. Liberec byl i kompaktnější a pružnější v obraně. Od nás to bylo takové dřevěné,“ přitakává Hrazdira.
Do konce základní části extraligy zbývá šest kol, Brňané se v nich pokusí minimálně uhájit čtvrtou pozici pro play-off. Zároveň ale už dumají, jak se herně vyrovnat absolutní tuzemské špičce. „Zkoušíme nové systémy, někteří kluci na to nebyli zvyklí a nejde to zvládnout přes noc,“ podotýká Hrazdira.
