Tedy ne, že by trenér Stewart Bernard neměl za Boulu náhradu. Má. V širším výběru se ocitli další tři hráči na tento post. Jak Filip Habr, jenž rovněž odcestoval do Berlína, tak Luboš Bartůněk a Jakub Janouch, kteří jsou nyní s "béčkem" na turnaji Evropské ligy v Jablonci nad Nisou, však do letoška neměli jediný reprezentační start.
To je pak pro Boulu slušná dávka odpovědnosti. "Takhle se to prostě vyvrbilo, tak to prostě je," poznamenává Boula lakonicky - míní tím i fakt, že další protřelí Češi, tedy Lukáš Ticháček, Jaroslav Škach a Petr Zapletal, letos v národním týmu scházejí. "Jsem tu teď já. Nikdo netvrdí, že by to s jiným nahrávačem dopadlo jinak," dodává.
Před časem jste prohlásil, že se vás nervozita ještě nedotýká. Už se to změnilo?
Nějaké napětí je, už nějaký den. Kdyby nebylo, znamenalo by to, že je nám to jedno. A nám to jedno není.
S českým národním týmem jste letos odehrál už šest zápasů, tři v Evropské lize na turnaji v Rumunsku, tři ve Francii proti tamní reprezentaci. Jaký máte z těchto utkání dojem?
V Rumunsku se mi hrálo moc dobře, z družstva jsem cítil silu, uvolněnost, to se mi líbilo. Ve Francii jsme celkem slušně odehráli první zápas. Pak to šlo trochu dolu fyzicky. Ve druhém jsme nenašli způsob, jak to přebít. A za třetí jsme byli zralí na kritiku, nastoupili jsme do toho s hlavama dole.
Hovoříte o fyzické únavě - bylo to z tvrdé přípravy, o které mluvili někteří vaši spoluhráči?
Asi také. Ale to je úkol pro nás, jak se s tím vypořádat. A my ho nenašli.
Nyní v Berlíně už se cítíte líp než před necelým týdnem ve Francii?
Je to k tomu směřované. Myslím, že to bude lepší.
Jak hodnotíte sílu českých protivníků v kvalifikaci. V pátek do ní vstoupíte proti Kubě.
Finalisté posledního mistrovství světa. Jejich hra je založena na tom, jak výborně jsou na tom fyzicky.
V sobotu hrajete s Indií.
Vůbec je neznám, ale podle toho, co jsem zaslechl, to nebude slabý soupeř. Mluví se o ostatních týmech, na Indii se zapomíná. Nemyslím si ale, že jsou tu na výletě.
Na závěr pak v neděli utkáte s domácím Německem.
Hráli dobře tu předchozí kvalifikaci, jsou doma. Dobře připravení, vyhecovaní. Bude to těžkej tým. Dlouhodobě jsou nad námi. Ale to se může změnit. Stačí, aby vyšel jeden zápas, a pak se to může nějak různě mezi sebou semlít.
Vy osobně se do reprezentace vracíte po třech letech. Jak se tento comeback zrodil?
Už někdy v únoru jsem prohlásil, že neodmítnu. Tam se to rozhodlo. Přemýšlel jsem o tom po nějakém povídání s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Někteří toho mají s volejbalem společného méně, i když částečně vědí, jak to tu se mnou v reprezentaci probíhalo v minulých letech. Přemýšlel jsem o tom jinak, řekl jsem si, že si ještě půjdu zahrát. Že to vyzkouším.
Během těch posledních tří let tedy přišly nějaké pozvánky, které jste odmítl?
Jo, bavil jsem se o tom s (bývalým reprezentačním trenérem) Honzou Svobodou. Tehdy jsem odmítl. Před dvěma lety už jsem pozvánku nedostal, to už se mi neozýval. Ale předtím jsme spolu mluvili.
Máte za sebou rok v klubu Maliye Milli Piyango, sídlícím v turecké Ankaře. Jaká sezona to byla - třeba proti těm předchozím francouzským?
Po nějaké době jsem měl z volejbalu radost. Na poměry klubu se sezona povedla moc. Po základní části turecké ligy jsme byli na čtvrtém místě, pak jsme vypadli ve čtvrtfinálové skupině. Cítil jsem důvěru trenéra, což bylo pro mě důležité. Cítil jsem, že ten tým je můj, že jsem osoba, která je důležitá. Bavilo mě to. I má hra podle toho vypadala, byl jsem uvolněnější.
Jak se vám v Turecku líbilo po stránce nevolejbalové?
Našel jsem si pár kamarádů, kteří pro vás pak udělají cokoliv. Ale jinak mi ten národ moc k srdci nepřirostl. Je to otázka respektu, chování. Je to daleko od Evropy. Když jsou Turci v anonymitě, tak jejich chování je prostě... No, nelíbilo se mi to. Je to jinak velká země, má spoustu krás.
Zapadl jste mezi českou komunitu ve městě?
Ne. Jediný, koho jsem tam potkal, byl (volejbalista) Peter Pláteník. Jinak ne. Mně se tohle nepovedlo ani v Paříži, kde mě kontaktoval jeden člověk.
A co vaše budoucnost?
Tak to nevím, ještě nemám podepsáno. A šance se ukázat přes reprezentaci? Je to možnost, ale takhle se to brát nedá. Není to pravidlem. Ale třeba mi to pomoct může.
