Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Skládal tým z hráčů šesti zemí. Ale rozumíme si, ví Novotný

Radost volejbalistů Karlovarska | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

15 2015
Extraligový nováček VK ČEZ Karlovarsko míchá kartami ve špičce tabulky a jeho dosavadní jízda nejvyšší volejbalovou soutěží řádně táhne nejen diváky, ale rapidně také roste členská základna v regionu.

Klubový šéf Jakub Novotný může výtečně rozjetou sezonu už teď s klidným svědomím označit za převratnou. „První půlka roku pro nás byla klíčová, povedlo se a za to patří hráčům a trenérovi můj dík,“ říká.

S čím jste v dosavadním průběhu sezony spokojený a kde má tým ještě rezervy?
Spokojený jsem hlavně a především s tím, jak družstvo zvládlo ten složitý vstup do soutěže. Sestavit kompletně nový tým nese spoustu rizik, proto jsem kladl důraz na začátek soutěže, i když vím, že takzvaně o všechno se hraje vždy až na konci. My jsme tenhle první rok trochu v jiné situaci než ostatní družstva, a proto pro nás první půlka byla klíčová. Povedlo se a za to patří hráčům a trenérovi můj dík. To samozřejmě neznamená, že by klub ani družstvo neměly rezervy, neustále je co zlepšovat.

Kde ještě potřebujete přidat?
Organizačně musíme vylepšit statistickou práci se soupeři, lépe zorganizovat regeneraci, stabilizovat mládež, zlepšit kontakt s diváky a spoustu dalšího. I já se učím za pochodu a občas se nějaké té chybce neubráním. Tak to prostě je, důležité je se z toho nehroutit a naopak se poučit. Sportovně si pak naše áčko musí po vlně euforie vyzkoušet také určitou krizi, aby vědělo, jak se z ní dostat. Jen tajně doufám, že pokud nás náhodou krize postihne, že nebude moc dlouhá (směje se).

Druhé místo v extraligové tabulce a 27 získaných bodů z dvanácti zápasů, to je impozantní bilance. Zůstávají cíle mužstva stejné jako před sezonou nebo je vedení už přehodnotilo?
Základní cíl zůstává naprosto stejný: play-off a v něm co nejlepší pozice. Když se vyhrává, lehce sklouznete k pocitu, že vše jde snadno. Není to tak, proto jsem nohama na zemi a nutím družstvo i vedení, aby se každý bod poctivě odpracoval. Samotná vítězství nebo prohry se samozřejmě počítají, ale pro mne je nejdůležitější to, s jakým nasazením všichni dělají to, co mají. A jelikož se ve volejbale pohybuju přes dvacet let, velmi dobře poznám, kolik tomu kdo dává. A u organizačních pracovníků mi v tomto hodnocení zase pomáhá manažer Honza Meruna.

Kalendářní rok jste zakončili porážkou v Odoleně Vodě a do nového roku jste vstoupili také prohrou, tentokrát doma s Benátkami. Jsou to pro vás jen drobné dílčí neúspěchy nebo hlasitý alarm?
Je to alarm, musí to být alarm. Je to přesně znamení toho, že se nedá vyhrávat pořád a že je potřeba se připravit na to, že ne vše bude jednoduché. Soupeři nás zaregistrovali, berou nás vážně, připravují se na nás a bude to stále těžší. Jsem svým způsobem i rád, že se to stalo teď, i prohrát se člověk nebo družstvo musí naučit. Od začátku říkám, že v lize jsou ekonomicky i sportovně silnější družstva než my, že liga je podstatně vyrovnanější než loni a že hrát se musí s každým. Téměř všechna ligová družstva mají svou kvalitu a tím pádem i náš respekt. Ale také říkám, že když hrajeme dobře, můžeme porazit všechny. A tím se vracím k tomu, že je to hlavně o našem výkonu a nasazení.

V předehrávce 13. kola jste jasně zvítězili v Havířově. To už byl optimální výkon Karlovarska?
Nevím, jestli to byl optimální výkon, zápas jsem neviděl. Ale výsledkově to byla reakce, kterou očekávám po špatném zápase s Benátkami.

V mužstvu Karlovarska působí hráči ze šesti různých zemí. Nešli jste v sestavování kádru příliš do rizika?
Jasně, že šli. Celý tenhle projekt byl na začátku jeden velký risk. Sehnat dvanáct Čechů bez smlouvy, kteří by k nám šli, bylo sci-fi. Teď už tomu tak není, projekt funguje. V cizině je naprosto normální mít více cizinců, stejně jako je normální daleko větší fluktuace trenérů během sezony. Nedaří se, hráč nebo trenér je změněn. Jen v Polsku se během letošní sezony vyměnili už tři trenéři. To jsou věci, které u nás nejsou moc zvykem. My jsme zkrátka potřebovali hráče, proto jsme museli sáhnout do ciziny, a čas ukáže, jak dobře jsme při výběrech mířili. V kabině si hráči rozumějí bez problémů, aspoň to tak na mne působí.

Jaké jsou vlastně úřední jazyky v kabině a při time outech týmu?
V kabině to jsou čeština a angličtina, při zápasech hlavně angličtina. Petr Brom se s tím snaží prát, jak může. My jsme se domluvili s manažerem Merunou, že se budeme snažit do sportovně-technických věcí vstupovat co nejméně, takže je to spíše otázka na někoho z družstva.

Jedním z cílů vašeho klubu bylo od počátku vybudovat kvalitní a věrnou základnu příznivců. Podle všeho se vám to daří. Jaký je volejbalový fanoušek v karlovarském regionu, který se s tímto sportem na nejvyšší úrovni teprve seznamuje?
Myslím, že doteď byli naši fanoušci fantastičtí. Pravidelně chodí, dokonce i na pondělní večerní televizní zápasy, kdy je obecně daleko nižší návštěvnost. Jsme jim moc vděční za to, že jednak dokázali pochopit menší komfort naší haly, ale hlavně za to, že fandí, jsou přítomni, žijí s družstvem, jsou vidět i na sociálních sítích. Drží s týmem, i když se prohraje, v tu chvíli se pravý fanoušek pozná. Naši jsou zkrátka fajn a za to bych jim chtěl moc poděkovat. Fanklub máme malý, ale zato velmi průbojný (směje se). Doufáme, že se bude zvětšovat. Do budoucna chceme připravit během zápasů nějaké soutěže, abychom diváky ještě více vtáhli do děje.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze