V hokejové DRFG Areně, v níž ledovou plochu nahradil výrazný oranžový kurt, pokračují ve čtvrtek od 18.00 finálové boje proti Liberci, Brňané v sérii hrané na čtyři vítězství zatím ztrácejí 0:2 na zápasy. „Síla na obrat v nás je, jenom ji musíme odbrzdit,“ velí brněnský smečař Marek Zmrhal. „Když tady bude kulisa, jakou očekáváme, rozhodně nám to pomůže.“
A to je kolik? „Rozdávali jsme 1 500 vstupenek po školách a volejbalových klubech. Společně s předprodejem je jisté, že dorazí aspoň tři tisíce lidí,“ vypočítává předseda představenstva Volejbalu Brno Martin Gerža. „Je otázka, kolik se ještě prodá lístků na pokladnách před zápasem.“
Takovou atmosféru extraliga dlouho nezažila, Brno vyhlíží volejbalový hukot. „Za posledních 13 let se nikdy nehrálo finále v hale větší než pro 2 500 diváků, bude to zcela jistě rekord,“ předpovídá Gerža. Na podrobné sledování historických statistik nemá čas.
Jen co ve středu šéf brněnských volejbalistů dokráčel k hloučku novinářů, vyčerpaný se opřel o mantinel – jedné z mála „hokejových památek“ v hale. „Všechno zařídit je hodně náročné,“ pousměje se. „Ale překvapilo nás, že jsme to za tak krátkou dobu společně s Kometou a lidmi z haly dokázali dát do takového stavu.“
Kvůli velkému zájmu diváků, kteří v Brně na volejbalové finále čekali 26 let, dokonce organizátoři zvažují, že otevřou i jednu tribunu na stání. „Volejbal se hraje pro diváky, musíme jim vyjít vstříc. Jinak si můžeme hrát jen pro sebe, což nemá smysl,“ podotýká Gerža. Původně totiž volejbalisté kalkulovali s tím, že postačí dvě tribuny se sedačkami s kapacitou 4 200 míst.
„Od známých jsem věděl, že zájem je velký. V Česku tolik lidí dlouho na volejbale nebylo, kluci i já si to budeme užívat,“ libuje si brněnský kouč Ondřej Marek.
Jeho svěřenci po úvodním dvojutkání na severu Čech, ve kterém je favorizovaná Dukla jasně přejela, měli několik jednoduchých úkolů: Zapomenout. Zregenerovat. Vylepšit servis a přihrávku čili fragmenty, v nichž brněnský soupeř dominoval. A hlavně – naladit pozitivně hlavu na zbytek série.
„Trošičku jsme pracovali s týmovým psychologem, z kluků jsme chtěli stáhnout zodpovědnost. Mysleli jsme si, že můžeme hrát s Duklou vyrovnaněji, a nedokázali jsme se z toho vzpamatovat,“ říká Marek.
Klíčovou roli sehrají i nezvyklé kulisy multifunkční haly, z níž kvůli volejbalovým bojům zmizela i obří kostka nad hrací plochou. „Snažíme se víc vnímat prostředí, světla poskládaná do kruhu jsou hodně specifická,“ upozorňuje brněnský kouč.
„Liberec hrál Ligu mistrů i ve větších halách, ale může s tím mít větší problémy,“ doufá Marek. „To my už tu trénujeme přes týden, takže v pohodě,“ ujistí Zmrhal.
Právě 22letý smečař brněnskou halu důvěrně zná. Vždyť se v ní ještě před pár lety pravidelně objevoval. Jen měl na sobě výstroj a honil se za pukem. „Hrával jsem tady za jihlavskou Duklu proti Ytongu. Pamatuju si ještě, že jsme tu jako žáci vyhráli i nějaký mezinárodní turnaj,“ loví v paměti Zmrhal, jenž teprve před pěti lety přesedlal z hokeje na volejbal.
„Hrávala ho máma i ségra. A já chtěl dělat něco naplno,“ vysvětluje Zmrhal, který je čerstvě členem širší volejbalové reprezentace. „Je to velký pokrok. Je to tím, že my tady v Brně dřeme. Teď to přineslo ovoce.“
