Anglický volejbal nemá zvuk, renomé a vlastně ani kvalitu, jenže čahounovi Martinu Alfonsovi pomohl zabydlet se ve Velké Británii. Až natolik, že návrat domů už bývalý ústecký blokař neplánuje. „Ale volejbal je v Anglii úplně mrtvý sport,“ nezapírá 27letý blokař Alfonso.
Jak jste se tam dostal?
Skončil mi kontrakt v Ústí, kde jsem odehrál pět šest sezon. Už mi bylo pětadvacet a říkal jsem si, že bych mohl zkusit dělat něco normálního. Původně jsem chtěl zkusit hrát v zahraničí, ale protože moje manželka, tehdy přítelkyně, byla učitelka angličtiny, chtěla jen do anglicky mluvící země. Což je v Evropě jen Anglie, a tam profesionální volejbal nefunguje.
I tak jste tam zakotvili.
Začínali jsme tak, že jsme pracovali pro rodinu, já byl řidič a zahradník, Andrea se starala o domácnost. Po roce jsme si našli oba normální zaměstnání. Já teď pracuju v reklamní agentuře, vyřizuju objednávky a sedím u počítače, manželka dělá v kanceláři ve velké kurýrní společnosti. Myslím si, že během dvou let jsme se vypracovali na docela dobrá místa, a už se zpátky do Česka vracet nebudeme.
Vážně ne?
Návrat neplánujeme. Domů jezdíme třikrát čtyřikrát do roka. Akorát volejbal mě trochu mrzí, ale to se s Českem vůbec nedá srovnávat. Nejvyšší soutěž Super 8s je úplně amatérská. Jediné hodně zajímavé bylo, že udělali zápas hvězd All Star Game. Nejlepší cizinci proti domácím hráčům, to bylo hezké, přišli nějací fanoušci, organizačně to bylo taky pěkně udělané.
Takže jste za hvězdu?
Tam to není těžké, každý z českých kluků by byl hvězdou.
Žádné peníze za volejbal nemáte?
Je to fakt amatérské, ještě si musíme platit příspěvky. Ono to funguje spíš na americké bázi, to znamená, že většina jsou univerzitní týmy. A hrají tedy skoro samí studenti. Ti zbylí jsou lidi, co pracují. V Anglii je spousta Poláků, kteří mají volejbal za národní sport, takže v nejvyšší soutěži je i polské mužstvo s polským zázemím - Polonia Londýn. Mají už i sponzory a kluci tam nemusí nic platit. Udělali spolupráci se špičkovým evropským klubem Belchatowem, oni byli tam, Belchatow zase v Anglii, zahráli si proti sobě. A díky nim se dostanou na turnaje proti top evropským klubům. Soupeři je tam sice asi neberou vážně, ale je to dobré pro propagaci anglického volejbalu.
Vás mezi sebe Poláci nevzali?
Měl jsem tam být. V Ústí působil Roman Mizerák, odstěhoval se do Londýna a hraje právě v tomhle polském klubu. Původně jsme tam měli být spolu. Ale musel bych dojíždět, nežiju v Londýně. Každý rok se mě ptají, jestli k nim půjdu. Možná někdy v budoucnu jo, ale už to pro mě není priorita.
Jaký je váš největší úspěch?
Právě All Star Game. Ligovou medaili nemám, ale hráli jsme se Solentem play-off. Zrovna když jsem přišel, můj klub postoupil do nejvyšší soutěže. U nás bylo v kádru dvanáct cizinců a jen čtyři Angličané. Hodně často to jsou lidi jako já, že někde hráli na vyšší úrovni a do Anglie přišli za prací.
Martin Alfonso
A co fanoušci?
Chodí do dvaceti třiceti lidí...
Velká Británie složitě skládala národní tým pro olympiádu v Londýně 2012. Co teď?
Začínají fungovat, snaží se to budovat už od mládežníků, jezdí na turnaje. Pár Angličanů hraje v evropských ligách, třeba ve Francii, současný ústecký asistent Jakub Salon si s jedním zahrál. Pár jich je dobrých, záhadným způsobem z Británie odcestovali, působí v zahraničí a asi nedělají ostudu.
Nedáte se na trenérskou dráhu, abyste anglický volejbal zvedl?
V Čechách jsem si udělal registraci, byl jsem trenér, v Ústí jsem Čírovi (generálnímu manažeru Přikrylovi) pomáhal s mládeží. Mám to rád, ale je to strašný žrout času. Člověk si musí rozmyslet, jestli chce víkendy trávit s manželkou, nebo být pořád na volejbale. Ale musím přiznat, že volejbal mi v Anglii hodně pomohl. Okamžitě, co jsme přišli, jsme se dostali do komunity týmu a získali jsme spoustu nových přátel. Hned jsme měli zázemí, což bylo super. Na trénování ovšem není čas, navíc náš klub nemá žádnou mládež. Kdybych s ní chtěl začít, musel bych od nuly. Třeba časem.
Mimochodem, zašel jste si na anglickou fotbalovou ligu?
Byl jsem se v Southamptonu podívat na Manchester a Liverpool, fakt super, i když mají jeden z menších stadionů asi pro 35 tisíc lidí.
Údajně vás chtělo zlákat Karlovarsko. Proč to nevyšlo?
To bylo v sezoně, když začínali a sháněli hráče. Původem jsem z Karlových Varů, na začátek projektu potřebovali odchovance. Proběhla ale jen minikomunikace. Navíc si myslím, že mají vyšší ambice, než vzít mě, který už nehraje vrcholově. A ani já bych to už nevzal. Finančně i po životní stránce by to pro mě byl krok zpátky.
