Vy letos moc nehrajete, jste nahrávačská „dvojka“ a spíše střídáte. Jak se s touto rolí sžíváte?
Moji úlohu, která tak nějak vyplynula ze hry, nesu těžko. Celý život jsem hrál a rozhodoval zápasy, ale teď stojím na střídačce. Jsem profesionál a musím se s tím smířit. Když na mě trenér zavolá, že mám jít za jakéhokoliv stavu hrát, tak pro to musím udělat maximum. Už vím, že se mi při stavu 23:23 nerozklepou kolena. To jsou asi ty zkušenosti. Já jen doufám, že zase začnu v příští sezoně stabilně hrát.
A nejste nervózní, když se koukáte na volejbal jen ze střídačky?
Nervózní nejsem vůbec. Když jsem na střídačce, říkám si, že bych řadu věcí odehrál jinak. Kdybych byl na place, tak to třeba nahraju stejně jako první nahrávač. Ale že bych si kvůli tomu řekl, že skončím s volejbalem, to ne. Pořád mě baví hrát a chci se tím živit ještě pár let.
Kdyby letos zase Budějovice ovládly extraligu, byl by to už váš čtvrtý titul. Kterého si osobně ceníte nejvíce?
Asi je nejlepší vždycky ten poslední, řekl bych. První titul v Německu si moc nepamatuji, protože jsem byl mladý kluk. Poslední dva úspěchy tady byly krásné, uhrál jsem je v Čechách, doma.
Nemrzí vás, že nemáte titul s vaším domácím klubem?
Pocházím z Olomouce a v 17 letech mě koupilo Brno a hrál jsem extraligu. Ale jen dva roky, potom jsem šel do zahraničí. Ani mě nemrzí, že nemám titul z Moravy, protože za jedenáct let v zahraničí jsem poznal spoustu nových kamarádů, jinou kulturu a podobně. Jsem rád, že jsem tohle všechno mohl prožít.
Působil jste v hodně zemích. Kde se vám hrálo nejlépe?
Volejbalově byla nejlepší Itálie, tam jsem hrál po boku nejlepších hráčů na světě. Ti mi otevřeli oči v tom, jak vypadá profesionální sport. Ukázali mi, jak se mám chovat na tréninku, mimo volejbal, k novinářům a tak dále. Tam to opravdu funguje, vždyť A1 byla tenkrát nejlepší volejbalová liga na světě. Dnes se na ni tlačí ruské a polské soutěže.
Když jste se vracel do Čech a vybral si České Budějovice, bylo jedním z kritérií to, že Jihostroj bojuje každou sezonu o titul?
Určitě. V zahraničí a v nároďáku jsem nehrál proto, že kdybych se vracel, tak půjdu do provinčního klubu. To ne. Chtěl jsem předat své zkušenosti a jsem rád, že mě před čtyřmi lety Jihostroj oslovil. Český titul jsem chtěl.
Letošní finále bude kopírovat to loňské, Liberec - Jihostroj. Po základní části dva nejlepší kluby, takže je to asi spravedlivé, že?
V základní části Liberec neměl konkurenta, jen v Českém poháru smolně vypadl. Co se týká Jihostroje, tak za ty čtyři roky, co jsem tady, jsme měli vždycky horší základní část, ale na play-off jsme se semkli a forma gradovala až k titulu. Snad se to bude opakovat.
Čím to je, zkušenostmi budějovického týmu?
Nevím, jestli je to přímo dané zkušenostmi. Ale když budu mluvit jen za sebe, tak já se na play-off připravuji jinak než na zápasy v základní části. Hraje se o medaile a vy tomu musíte podřídit úplně všechno.
