Když se blížil jeho čas, seděl na židli, pohled soustředěný do nikam, kolem krku ručník. Pak mrkl na stopky. Ještě chvilka mi zbývá, věděl. Poslední lok vody, nanesli na něj chladicí sprej, sedl na svůj statisícový stroj a začal odpočet: 5, 4, 3, 2, 1... start!
Ve středu bylo Voigtovi 43 let, v této sezoně se rozloučil s kariérou, jen jeden sen si dál nesl v sobě - být rekordmanem. "Myslím, že mám slušnou šanci," tvrdil před startem.
Sosenka na velodromu v Krylatském před lety obkroužil za 60 minut 49,7 kilometru. "Ale Jens to zvládne," odhadovala belgická legenda Eddy Merckx. Kanibal svůj rekord zajel v roce 1972, jeho výkon z Mexika měl hodnotu 49,431 kilometru, ale to ještě na klasickém kole bez aerodynamických řídítek.
"V materiálu bude jeho výhoda," říkal Merckx o špičkovém materiálu německého závodníka. "Ale zase kvůli svému stylu najede metry navíc."
Jen píšťalka Voigtova asistenta, co stál u dráhy, byla jeho spojením s realitou časomíry. Co kolo, to hvizd značící, jestli má či nemá na Sosenkovo maximum stále náskok.
Po deseti kilometrech měl Voigt výhodu 12 sekund na Sosenkovo maximum, po dalších deseti nových 12 sekund přidal. „Začal jsem moc rychle,“ uznal. Po půl hodině se prudce rostoucí křivka náskoku nakrátko přibrzdila a Němec si musel ze strnulé polohy ulevit poposednutím, přesto dál sekundu k sekundě přidával.
A úsek mezi 30. a 40. kilometrem byl pak tím nejlepší - tam navýšil svou výhodu o 15 sekund.
Když mu zbývala minuta a 40 sekund, předčil Sosenkovu metu a už bylo jen na něm, kolik sil mu zbylo do posledních stovek metrů. "Věděl jsem, že je to poslední závod v mé kariéře, takže jsem ze sebe mohl vydat úplně všechno," říkal pak do mikrofonu Eurosportu.
Objel 203 okruhů, 204, 205... Siréna a konec: Voigt je novým rekordmanem! Kdosi na tribuně se vytasil s trikem, na němž svítil nápis: Jens fast, Sosenka is in the past. Jens je rychlý, Sosenka minulostí. "Jsem víc než spokojený, jsem šťastný," radoval se Voigt. "Ta vzdálenost je víc, než jsem čekal."
