Hilgertovou zachránila změna pravidel, podle kterých určitý počet závodníků jde dál přímo a o zbylá místa se bojuje ve druhé jízdě. Spolu s kolegyní Karolínou Galuškovou však česká veteránka v pohodě postoupila.
O víkendu se tak fanoušci mohou těšit na všechny české reprezentanty!
„Nervózní jsem nebyla,“ řekla pak novinářům 47letá Hilgertová, která ovládla před dvaceti lety první Světový pohár v Praze a loni zde jako nejstarší závodnice získala medaili, bronzovou.
„Měla jsem docela chuť si to sjet znovu, protože z první jízdy jsem neměla bůhvíjaký pocit. Každá další jízda mi může pomoct s tím, že pak je riziko, že mi to nemusí ve druhé jízdě vyjít. Ale to jsem si nepřipouštěla. A kdyby to nevyšlo, tak mám jiné plány na příští týdny. Tak bych začala dřív.“
Jaké plány?
Dát si dohromady rameno a dostat se do větší jízdní pohody. Těžko můžu očekávat jistotu v závodě, když ani v tréninku nejsem mezi brankami pocitově srovnaná. Je to dané jednak trochu tím zraněným ramenem, jednak tím začátkem sezony. Poslední roky jsem na tom takhle na začátku byla podobně. Trója byla až ve druhé polovině, takže jsem se mohla předvést víc rozježděná. Teď to byl trochu boj, ale ten závod jsem nechtěla pustit, takže za postup jsem ráda.
Je to tedy tak, že kdyby se teď nezávodilo v Tróji, tak nepojedete stejně jako následující klání v Krakově a Liptovském Mikuláši?
Ano, být to někde jinde, tak bych se na to vykašlala.
Co s ramenem vlastně máte?
To právě úplně nevím. Ještě ve dvě odpoledne jsem byla v Centru pohybové medicíny u jednoho pana doktora, kterému se nezdálo, že se zranění táhne už měsíc, tak mě vytáhl na ultrazvuk, něco viděli - jsou tam otoky, které způsobují bolest při pohybu, na pondělí jsem ještě objednaná na rentgen a magnetickou rezonanci. Uvidíme.
Nebojíte se, že bude nutná operace?
Nebojím, protože kdyby to bylo vážné, tak bych mohla daleko míň, než můžu. Dělám s tím osmdesát procent pohybů téměř bez omezení a těm dvaceti jsem se naučila na vodě vyhýbat, což se asi trochu projevilo v závodech. Ale paradoxně mě rameno víc bolí při běžných denních situacích, když se pro něco natahuju, při rozcvičení. Při pádlování jsem se bolesti naučila vyhýbat, což není dlouhodobě dobře.
Roli asi hraje i závodní adrenalin, ne?
Určitě, určitě.
