Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sjezd klidných řek mě nebaví, přiznává vodní slalomář Hradilek

Kajakář Vavřinec Hradilek | foto: Red Bull

17 2015
Na závodech se jen tak nepotkají, a tak si musí najít jiné příležitosti, kde „prohodit řeč“. Jedna taková akce se naskytla ve čtvrtek. Nejlepší borci ve svých disciplínách se sešli na otevření obchodu se sportovním zbožím v Pardubicích.

Zatímco zimní sporty reprezentovali biatlonisté Ondřej Moravec s Jaroslavem Soukupem a lyžař Lukáš Bauer, ryze letní odvětví zastupoval olympijský medailista ve vodním slalomu Vavřinec Hradilek.

Osmadvacetiletý „Vávra“ se stal veřejně známým, ale popularita mu rozhodně nevadí. „Mám dokonce radši, když mě osloví, než aby si jen tak šuškali, zda to je on,“ říká závodník.

Máte za sebou soustředění v zahraničí. Byl pobyt čistě jen o tvrdých trénincích, nebo jste stihl vyrazit i na výlety?
Na Novém Zélandu to bylo hodně o tom, abych se před sezonou uvolnil. Není to jen o tréninku. Mám tam spoustu kamarádů, dá se říci takovou druhou rodinu. Trénování bylo dost, ale stejně tak i cestování.

Jak na vás zapůsobily Emiráty?
Kanál tam je uprostřed pouště, takže to není úplně to, co na Zélandu, ale tréninkový účel to splňuje.

Během kariéry i mimo závody jste se podíval už na řadu míst. Kam vás to ještě láká?
Chtěl bych navštívit Afriku, ale to asi dopadne, až když přestanu závodit. Rád bych zamířil i do Nepálu, kde bych chtěl sjíždět himálajské řeky.

A na lezení po tamních horských vrcholech byste si netroufnul?
To ani ne. Jsem na řeky, ale ty klidnější mě moc nebaví.

Kajakář Vavřinec Hradilek
Kajakář Vavřinec Hradilek

Setkal jste se s kolegy, kteří provozují jiné sporty. Vyzkoušel byste si některý z nich?
Na běžkách jezdím přes zimu často. A zkusil jsem si i biatlon.

Mířil jste při střelbě přesně?
Jak kdy, záleží vždycky na večeru předtím.

Na sociální síť jste umístil foto z přípravy na charitativní běh v Bratislavě. Poběžíte ho poprvé?
Bohužel se to z důvodu nemoci mých ostatních kolegů zrušilo, takže sám tam nepojedu. Ale chci jet na Jizeru na takový malý veřejný závod. Ten už jsem nejel dlouho, takže jsem si řekl, proč si nezajet „veřejňák“ a třeba ho i vyhrát. Doufám. (smích)

Na poslední letní olympiádě v Londýně jste vybojoval stříbrnou medaili. Směřujete už přípravu k dalším hrám v Riu?
Ne, olympiáda se blíží tak možná pro veřejnost a novináře. Pro nás je to ještě skoro takové tabu. Do doby, než budu mít nominaci, což by mohlo být tak v dubnu příštího roku, tak o tom nechci moc mluvit. Snažím se připravit na tuto sezonu. Hrozně se na ni těším. Doufám, že klapne a bude úspěšnější než loňská, která v podstatě vůbec nebyla.

Ve vašem sportu se dá závodit do poměrně vysokého věku. Důkazem budiž Štěpánka Hilgertová...
Je to legenda a inspirace pro všechny, kteří se chtějí sportu dlouho věnovat. Co předvádí ve svých letech, je neskutečné. Tréninku se stále maximálně věnuje, což je obdivuhodné, protože voda není vůbec sranda.

Vyjádřil jste se k aktuální hokejové kauze a roli rodičů. Zdálo se, že vás to téma zajímá. Je to tak?
Nás táta vozil na závody, ale jinak se neangažoval, což je problém dnešních rodičů. Jsou zbytečně ambiciózní a to je průšvih. Pak se do toho přidají peníze, a to už je vůbec špatné.

Jestli mě voda něco naučila, tak přijímat prohru, tvrdí Hradilek:

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze