Ale před očima už má další životní výzvy. Ultramaraton Comrades na 90 kilometrů v Jižní Africe. I legendární 166kilometrový závod KolemMont Blanku. Jeho aktéři nastoupají 9 výškových kilometrů.
"Znám kluka, který ho letos vyhrál. Traťový rekord je 22 hodin. Startujete večer s čelovkou, běžíte přes noc. Rozhoduje, jestli váš žaludek ještě dokáže přijímat potravu a jestli vaše svaly vydrží. Každý, kdo ho doběhne, je pro mě vítězem."
V tyrolském Söllu šlo nyní při maratonu do vrchu "jen" o klasickou vzdálenost 42,195 km. Zato po horských pěšinách, až do výše 1 829 metrů. "Od 38. kilometru do cíle bylo převýšení 700 metrů, po sjezdovce zespoda na vrchol. Už i Keňani šli pěšky. Já se pořád snažila běžet. I když... Byl to běh srovnatelný s rychlostí chůze."
Cíle dosáhla po 3:28 hodinách, v průběhu závodu vůbec nic nesnědla. "Měla jsem s sebou jen jeden gel a ten jsem nepoužila. O to víc jsem jedla den předem, abych byla předzásobená."
Na trati sice pila vodu, čaj i kolu, jenže v minimálních dávkách. "Celkem tak půl litru, jinak bych měla žaludek jako bouli." Na 38. kilometru ztrácela na vedoucí Rusku Danilovovou tři minuty. "Jenže pak jsem v dáli spatřila, že totálně nemůže, a 300 metrů před cílem jsem ji předstihla."
Odměna? Prémie 1 000 eur. "Uživit se tím jakžtakž dá," říká absolventka FTVS. Svaly má keňského typu: víc dlouhé než silné. Denně trénuje kolem tří hodin, v horách. Tam je jí nejlíp.
"Energeticky mě nabíjejí." Radši se drápe do kopců, než aby utíkala po rovné silnici. "V horách skoro nikdy nejsem vyčerpaná. Žádné křeče. Zato při olympijském maratonu v Aténách jsem se trápila."
Ráda maluje abstraktní obrazy. Umělkyně s duší extremistky. Nejtěžší závod vyhrála na Borneu. Pětkrát! "Začíná z 1 500 metrů, pak se přes všechna klimatická pásma dostaneme do 4 100 metrů – a zase se ženeme dolů. Některé pasáže překonáváme po lanech."
Před třemi lety v Nigérii šlo Pichrtové o život. Nikoliv vlastní vinou. Cestou na závod dostal její řidič v rychlosti 100 km/h smyk, sjel z krajnice, auto se třikrát převrátilo. "Je konec, zabiju se," mihlo se jí hlavou. Vyvázla se dvěma zlomenými klíčky a sedminásobně zlomenou rukou. V lokti, rameni i zápěstí. Loket jí tehdy Afričané nechali vykloubený déle než den. "Prostě ho jen stáhli obvazy." Vytvořily se v něm kostní srůsty, nemohla ho ohýbat.
Přesto se o rok později vrátila, aby tentokrát v Nigérii opravdu závodila. Bez běhu nemůže žít. Při běhu také medituje. "Je pro mě i únikem z reality dnešního materiálního světa do světa našeho nitra, kde nacházím klid, třídím myšlenky a převracím životní hodnoty."
