„Když se potkám s lidmi, kteří mě znají z extraligy, vždycky říkají: Jordi, na co ses to dal?“ usmívá se 43letý Vladislav Jordák. „Společně se tomu zasmějeme, ale pravda je, že za nabídku z Písku jsem byl rád a v podstatě jsem ani neváhal,“ dodává už vážněji.
V létě totiž přišla dost nečekaně. Z Písku odešel trenér Václavek, který původně přislíbil angažmá i na další sezonu, ale pak zamířil do Slavie Praha. „Já už měl plány úplně jiné. Pomáhal jsem s dětmi v Třeboni a se synem jsem měl přejít zároveň do Budějovic,“ vypráví Jordák.
Když se ozvali Písečtí, dohodli se rychle. Na rozhodnutí měl tři dny, ale za dvanáct hodin bylo jasno. Šel do toho.
„Přišel jsem do týmu a holkám jsem na rovinu řekl, že ženskou házenou neznám a nikdy jsem ji moc nesledoval a ani ji nemám rád. Stačilo mi čtrnáct dní, abych zjistil, jak na tom jsou a co nás v soutěži může čekat,“ vysvětluje.
Dal si tři čtvrtě roku pauzu
Když v roce 2012 opouštěl s Třeboní nejvyšší soutěž, rozhodl se, že si dá od házené pauzu. Po sezoně, kdy se v Jiskře rozpadl kádr a musel hráče přemlouvat k tomu, aby chodili hrát, toho měl dost.
„Zhruba tři čtvrtě roku jsem si od ní opravdu odpočinul. Ale pak jsem se šel podívat se synem do haly. Za dva dny už běhal po palubovce a já jsem se rozhodl, že budu pomáhat s dětmi. Až dosud jsem byl u nich a byla to hrozně fajn práce, která mě zase posunula dál,“ popisuje. Naučila mě si skutečně vážit trenérů mládeže.
Jenže nabídka z Písku znamenala zase možnost dostat se k nejvyšší soutěži. A tu využil.
Jeho předchůdce na lavičce Václavek často mluvil o tom, že na hráčky nekřičí. S tím Vladislav Jordák, zvyklý z chlapů, problém nemá. „Když mě kočky, tak já hráčkám říkám, naštvou, tak to taky poznají,“ pousměje. „A ony mají paměť jako sloni. Třeba je seřvu a ony za týden přijdou s tím, že jsem na ně byl hnusnej. To u chlapů jsme o něčem takovém po půl minutě nevěděli,“ vypráví.
S Pískem zatím získal na podzim čtyři body a v tabulce je třetí od konce. A když by měl bilancovat, tak je tým podle něj v minusu. „Šest nebo osm bodů by odpovídalo našim možnostem a s tím bych asi byl spokojený,“ myslí si.
Když trénoval v Třeboni, ta také patřila k týmům, které měly v extralize nejmenší rozpočet. I z toho důvodu už šel do Písku do podobné situace poučený a ví, že své soupeře těžko porazí kvalitou.
„Je jasné, že v zápasech musíme soupeřky přehrávat něčím jiným. Chutí, nadšením a týmovým výkonem,“ popisuje a dodává, že si myslí, že to i dál v Písku půjde.
V létě složili takřka nový kádr po odchodu klíčových hráček. „Holky jsou šikovné, našli jsme si k sobě cestu, ale největší problém je větší sebevědomí a víra v sama sebe,“ říká Jordák. I to je jedna z věcí, kterou by chtěl v Písku změnit.
