Podruhé v sezoně jste stála na stupních. Poprvé jste z nich společně s Gabrielou Soukalovou mávaly vlajkou. Čí to byl nápad?
V Ruhpoldingu jsou vždycky vlajky na stojanech na startu, masérka Irena Česneková a asistent trenéra Marek Lejsek ji přinesli na vyhlášení a od nich si ji vzala Gabča. Když jsem pak šla na stupně, napadlo mě vzít si ji od ní.
Dvě Češky v elitní trojce, to je historický výsledek. Uvědomujete si to?
Pro nás to je... Skvělé! A zároveň opravdu něco nového. Ještě nedávno jsme byly rády za body a teď tam stojíme dvě.
Vy zejména díky perfektní střelbě.
Taky jsem se snažila hlídat si rány. Střelecky to asi byl jeden z mých pomalejších výkonů, ale ty nuly byly důležité.
Trenér Šikola tvrdil, že umíte nejlépe ze všech číst podmínky na střelnici, tudíž byste měla takhle střílet v každém závodě. V tréninku to umíte.
Taky mi to říkal, jenže ono to v závodech při té atmosféře není úplně nejjednodušší.
ČESKÉ ÚSMĚVY. Na stupních vítězů v Ruhpoldingu vítězná Gabriela Soukalová (uprostřed) a třetí Veronika Vítková. Českou sestavu "kazí" jen Běloruska Darja Domračevová.
Jak jste se cítila na trati běžecky?
Teď se trošku hledám. Ze začátku sezony jsem byla lepší v běhu, ale teď to není ideální. Od startu jsem jela jedno tempo, nedokázala jsem nějak zrychlit. Nebylo to ono. Ale doufám, že se to povede zlomit a bude to lepší.
Předpokládám, že jste po závodě vyslechla spoustu gratulací. Potěšila některá extra?
Pěkné je, když jdete do buněk a z těch okolních k vám chodí trenéři a servisáci z jiných států a gratulují. Je vidět, že s námi počítají.
Je pro vás pozice na stupních vítězů měsíc před začátkem zimních olympijských her v Soči zavazující? Cítíte tlak?
Pro mě ani moc ne. Je to spíš uklidňující. Zkusím se stále držet na té druhé vlně. Ale Gabča, ta patří někam jinam, do absolutní špičky.
Vy se po dvou výsledcích v TOP 3 v sezoně do špičky neřadíte? V pořadí Světového poháru jste sedmá.
Daleko od špičky to není, ale výsledky nemám tak stabilní jako Gábina.
Mimochodem, jak to po závodě vypadalo v české buňce?
Vždyť tam nikdo nebyl! Už byli na jídle... Ale kluky ze servisu jsem potkala v cíli, všichni gratulovali. Akorát Danielo, náš německý servisák, jen na dálku. Je lehce nemocný, tak se raději drží dál.
Vy si před olympiádou dáváte opravdu velký pozor na zdraví, že?
Je to potřeba, stačí málo a všechno může být jinak. A to by nikdo nechtěl.
