Podvečer v areálu v Břízkách byl však především oslavou biatlonu, k trati dorazily tisíce diváků. „Rok co rok je tu víc lidí,“ potěšilo i Soukalovou. „Je to mnohem zábavnější než závodit na svěťáku, vždyť tady nám fandí lidi z různých koutů republiky. Exhibice jsou od toho, abyste se podělili s diváky o radost.“
Hodinová autogramiáda závodu předcházela. „Už ani nespočítám, kolik jsem po návratu ze Sibiře rozdala autogramů. Ale ruka mě ještě nebolí. Asi mám dobře naposilováno ze zimy,“ usoudila majitelka velkého glóbu.
Náladu jí kazila jen skutečnost, že nemohl přijet její tatínek, jehož zdravotní stav se opět zhoršil. „To je pro mě největším zklamáním. Těšila jsem se, že i jemu uděláme radost. Tak snad v příštím roce.“
Ani exhibicí ještě pro Soukalovou sezona neskončila. „Chystám se pozítří odjet trénovat do zahraničí, začátkem dubna mě čeká exhibice v ruském Ťumeni, tak abych tam moc netrpěla. Celý duben se ještě chystám překlenout tréninkem, moc času doma nestrávím.“
V Jablonci obdržela také otázku, zda je pravdou, že letos plánuje svatbu. „Někdy v budoucnu doufám, že si mě někdo vezme,“ usmála se. „To by bylo super. Ale kdy? To se uvidí.“
