Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vítková: Konečně to tam zase padalo. Už jsem byla z té střelby nešťastná

Veronika Vítková v cíli hromadného závodu biatlonistek v Pokljuce. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

21 2014
Na trati sice nebyla tou „lehkonohou“ ženou jako v předchozích závodech, ale co bylo nejdůležitější: Už se zase trefovala do terčů! Po čtyřech závodech, při nichž se trápila a vytratila z Top 10, se česká biatlonistka Veronika Vítková opět usmívala. V hromadném závodu v Pokljuce vybojovala 10. místo, ve Světovém poháru je devátá.

Konec dobrý, všechno dobré? Alespoň v tomto kalendářním roce to pro vás platí?
Jo, tak se to dá říct. Po těch včerejších slzách...

Ale asi to na trati hromadného závodu hodně bolelo, že?
Bolelo. Dneska jsem jela stále jedno tempo. Když jsem měla před kousek sebou tři holky, nebyla jsem je už schopná docuknout, už jsem nedokázala zrychlit. Těším se, až si odpočnu. Jsem vážně dost unavená.

To je po hlase znát. Kde je ta euforická Vítková z Östersundu?
Nevím. Má v nohách deset závodů. Dneska bylo těch 12,5 kilometru pořádně dlouhých. Od rána jsem cítila, že jsem unavenější. Ale říkala jsem si, že bych mohla začít konečně zase střílet do terčů.

Proč jste do nich předtím nestřílela?
Mně jich bylo asi líto, abych je moc nepoškrábala. (směje se)

Změnila jste něco na vaší střelbě?
Ne, vůbec nic, pořád dělám všechno stejně, akorát to tam dneska konečně zase padalo. Já vám ani nevím, čím to bylo. Už jsem z toho předtím byla nešťastná, nevěděla jsem, co dělám špatně. Když už výjimečně netrefim nějakou ránu v tréninku, tak mi letí doprava. A teď stejně tak létaly doprava i v závodech.

Nemohlo v sobotu docházet k chybám na střelnici také proto, že jste se příliš hnala za expresem Mäkäräinenovou a před ležkou jste se hůř vydýchala?
To asi nebyl ten důvod. Dávala jsem si pozor, abych přijela na střelnici v pohodě. Před ní je dlouhý sjezd, dá se dobře odpočinout. Prostě mi to nesedlo.

Jak podotkl šéftrenér Rybář, právě Fince trvalo v minulosti nějaký čas, než svému extrémnímu běžeckému zrychlení dokázala přizpůsobit i střelbu. Také vy jste se v této sezoně výrazně zrychlila. Může to být podobný případ?
Je to možné. Nevím, nedokážu říct.

Ptát se, zda se teď těšíte domů, je asi zbytečná otázka, ne?
Jo, těším, moc. Na cukroví.

A co hlídání kil?
No přibrat si nemohu dovolit. Ale cukroví si musím dát, od toho jsou Vánoce. Jen jestli doma někdo něco upekl, protože já tedy rozhodně nic péct nebudu. Budu odpočívat. (směje se)

A kdy zase vyběhnete s puškou a na lyžích?
To by musel být někde nějaký sníh, on totiž nikde není. Gabča jede o Vánocích do Obertillachu, my máme vyrazit do Val di Fiemme, ale tam mají sníh jen na kilometrovém okruhu, který ani není propojený se střelnicí. Tak uvidíme. Někdo mluvil o Hochfilzenu, jenže to vše bude záležet na sněhových podmínkách.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze