"Našel jsem si jej v tabulkách. Zaujalo mě, že už v prvním dorosteneckém roce hodil menším, šestisetgramovým oštěpem snad šedesát metrů. Spojil jsem se s ním a tahal jsem ho k nám do Zlína," vzpomíná trenér zlínských mužů Jaroslav Halva.
Chyběla mu technika
Veselému v rodném Hodoníně scházela oštěpařská příprava, v klubu totiž nebyl trenérský specialista pro hody a vrhy. Po druhém ročníku středoškolského studia se tak mladík rozhodl pro přestup na Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně i do zdejšího klubu. Což nyní čerstvý evropský šampion hodnotí jako zásadní rozhodnutí.
"Protože ho předtím neměl kdo učit, měl problémy s technikou. Jinak mu to ale až tolik neublížilo," domnívá se Halva. "Samozřejmě mohl rozvinout speciální schopnost házení už v ranějším věku, mám zkušenosti, že je to ku prospěchu věci, nejde o předčasnou specializaci."
Výkony Veselého po příchodu do Zlína šly rychle nahoru. Už po roce patřil do české špičky i v mužích, na mistrovství světa juniorů na Jamajce se probojoval do finále. To už jej přitom trápily zdravotní potíže.
"Souviselo to s tím, že předtím nebyl adaptovaný na speciální zátěž, která k házení patří. Kdyby neměl vleklé problémy s kotníkem, loktem či ramenem, které jej zabrzdily, mohl se naplno prosadit mnohem dřív," říká Halva.
Veselý v závěru juniorského věku dokonce na dva roky přerušil sportovní kariéru. "Víťa v tu dobu dělal, co se dalo, jezdil i na ledovou léčbu do kryokomory na Čeladnou," vybavuje si zlínský kouč krušné období svého svěřence.
Až po nástupu na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze se v roce 2006 k atletice vrátil. "Vylízal se ze zdravotních problémů a začal nejprve trénovat s Remigiem Machurou sílu. Házet ještě nemohl," říká Jaroslav Halva.
Veselý na zkoušku absolvoval tři závody a zazářil druhým místem na mistrovství republiky, kde si vylepšil osobní rekord. Následovala pozvánka do pražské Dukly ke kouči Janu Železnému, světovému rekordmanovi a trojnásobnému olympijskému vítězi, který právě končil s aktivní kariérou.
"Byla to určitě nejlepší volba. Dukla má úžasné podmínky. Co víc si atlet může přát než v zimě dva měsíce trénovat v Jižní Africe," zdůrazňuje Halva.
"Dej si pivo, ať dobře spíš"
Pikantní přitom je, že Halva stál i za posunem Železného mezi elitní světové oštěpaře, vedl jej pět let v Dukle Banská Bystrica. "Vztah s Honzou už není takový jako dřív, ale když se vidíme, vždycky se pobavíme," říká Halva.
V kontaktu s Veselým však zůstává. "Nechci mu do házení moc zasahovat, to nedělá dobrotu a sám to nemám rád," přiznává.
Občas ale pošle svému bývalému svěřenci textovou zprávu. Pochvalná k Veselému zamířila po čtvrtečním helsinském triumfu. A podpůrná den před tím, když málem nepronikl do finále, protože mu nevyšla kvalifikace, v níž skončil až devátý.
"Podpořil jsem ho slovy, že se aspoň zbavil břímě favorita," říká Halva, který Veselému připomněl zážitek se Železným z olympiády v Soulu z roku 1988.
"Tehdy Honza kvalifikaci naopak suverénně vyhrál snad o tři metry a celá výprava mluvila jenom o zlatě. On byl vynervovaný, nevyspaný, zničený, ani jedním hodem se nechytil a získal stříbro. Byl zklamaný, protože měl i na světový rekord. Když jsem to teď popisoval Víťovi, řekl jsem mu, ať je v klidu, dá si večer pivo a před závodem se pořádně prospí. Zdá se, že to pomohlo," usmívá se.
Vrcholný závod dosavadní kariéry devětadvacetiletého Vítězslava Veselého sledoval jeho bývalý zlínský trenér doma. A nejinak tomu bude i za měsíc při olympijském boji.
"Do Londýna se nechystám, olympiádu si vychutnám v klidu. Dám si pivo a nohy na stůl," plánuje Jaroslav Halva, který věří, že Veselý může zazářit také na olympiádě. "Zatím to tak vypadá. Nervózní budou všichni, ale pokud se Víťovi jeho výkonnost podaří stabilizovat, může být hodně vysoko," tuší.
