Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vítek o návratu házenkářské extraligy: Snad moje zkušenosti pomohou

Jiří Vítek v českém reprezentačním dresu proniká maďarskou obranou. | foto: AP

20 2016
Před dvaceti lety Jičínu pomohl k historickému postupu mezi českou extraligovou elitu. Poté se přes pražskou Duklu a Náchod vydal do Francie na své první zahraniční angažmá a v cizích službách vydržel až do jara, byť Francii postupně vyměnil za Německo.

Právě po sezoně strávené v německém Coburgu se královéhradecký odchovanec Jiří Vítek rozhodl vrátit do české extraligy a bude působit v Jičíně. Svými zkušenostmi by se měl stát oporou družstva, které v minulé sezoně skončilo na 7. místě.

„Dlouhou dobu jsem byl v osobním kontaktu s trenérem Petrem Babákem, který se zajímal o moji házenkářskou budoucnost, až skončím v zahraničí. S dostatečným předstihem jsme se domluvili na tom, že pokud se budu vracet do Čech, probereme spolu možnost mého působení v Jičíně,“ vysvětluje devětatřicetiletý házenkář, jak se po devatenácti letech ocitl znovu v Jičíně.

Zapadal zájem Jičína do vašich plánů?
Zájem byl oboustranný. Poté, co jsem se definitivně rozhodl pro návrat do Čech, jsme s Petrem debatovali a během krátké doby se i domluvili na mém působení v Jičíně. Vracím se do Čech, abych mohl pomalu začít budovat můj život po konci házenkářské kariéry. Protože se vracíme s celou rodinou do Hradce Králové, je Jičín logickou volbou. Rád bych si před ukončením kariéry ještě zahrál nejvyšší českou soutěž a zároveň bych rád nastartoval život po házené. I v tomto směru mi v Jičíně maximálně vyšli vstříc, a tak nebyl problém na spolupráci se domluvit. Vzhledem k tomu, že jsme se chtěli vrátit do Hradce za rodinou a známými, nemělo cenu ostatní nabídky řešit.

Váš návrat bude všeobecně spojen s velkým očekáváním. V čem vidíte své největší přednosti, kterými byste mohl týmu pomoci?
Jednoznačně ve zkušenostech, budu se snažit něco z nich klukům předat. Myslím si, že Jičín má dobré hráče, třeba se mi povede posunout je o krok dál. Bude ale záležet i na nich, co si z toho odnesou.

Těch zkušeností máte opravdu hodně, vždyť jste odehrál v zahraničí šestnáct sezon, vystřídal jste čtyři kluby, po dvou ve Francii a v Německu. Jak na ně budete vzpomínat?
Jen v dobrém, i když každé angažmá bylo pochopitelně trochu jiné. Z každého jsem si něco odnesl.

Co z těch úvodních dvou francouzských?
Začal jsem v Ajacciu a strávil tam čtyři roky. Jako u každé první zkušenosti to bylo zpočátku náročné, ale všechno se kompenzovalo krásnou korsickou přírodou a velkým množstvím zážitků.

Pak přišel přestup do Istres...
Tři roky v kuse v nejvyšší francouzské soutěži. Hráli jsme pohlednou házenou, v týmu navíc dva roky působili Petr Štochl a Lukáš Buchta, byla sranda a velká pohoda.

V roce 2007 jste vyměnil Francii za Německo. Byla to velká změna?
Podepsal jsem tehdy Bergischeru. Jiný svět, jiný jazyk, jiné zvyky. Poprvé jsem působil v zahraničí bez českého spoluhráče. Ale děkuji za toto působiště, byli jsme zde šest let a poznali jsme skvělé lidi. Po šesti letech jsem šel do Coburgu a opět to byla nová zkušenost, protože jsme tam přišli už jako rodina s dvěma dětmi. Hodně lidí nám pomohlo se zařizováním školy a školky a poznali jsme mnoho milých lidí. Z tohoto pohledu to asi bylo nejlepší angažmá, protože jsme se tady cítili všichni spokojení.

Působení v zahraničí vám vyneslo i starty v reprezentaci, na co z ní nejraději vzpomínáte?
Mým reprezentačním vrcholem je jednoznačně osmé místo na evropském šampionátu v Rakousku v roce 2010.

Když jsme u vzpomínání, vybavujete si ještě sezonu v Jičíně?
Abych se přiznal, tahle doba je pro mě už strašně vzdálená. Začátky v Jičíně byly pro mě ale hodně zajímavé, na tréninky a na zápasy jsem musel dojíždět. Tehdy jsem jezdil s Davidem Kořínkem a házenou v Jičíně jsme si tehdy hodně užívali.

Byl z toho také historický postup Jičína do nejvyšší soutěže...
Vím, i když konkrétní vzpomínky si už nevybavím. Vím však, že návraty z vítězných venkovních zápasů byly vždy velmi povedené. Jičín beru i tak, že jsem tady dostal šanci prosadit se a to jsem, myslím, využil.

Jičín se před třemi lety dočkal svého historicky prvního mistrovského titulu, sledoval jste jako jeho bývalý hráč jeho tehdejší cestu za tímto úspěchem?
Určitě jsem to registroval, i když ne hned od začátku. Ale na konci jsem už jenom držel palce, aby vše dopadlo, Jičínu jsem to hodně přál. A přál jsem to hráčům i proto, aby si to mohli náležitě užít, protože první titul je vždycky ten nejoslavovanější.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze