Z gauče na stadion? Virtuální realita dokáže při sledování sportu divy

Kdo ze sportovních nadšenců si někdy nepřál ocitnout se v aréně NHL, na stadionu pro fotbalové mistrovství světa či na centrálním kurtu ve Wimbledonu. Nyní se zdá, že není daleko doba, kdy by si to mohl dovolit takřka každý, tak jako dnes sledování televize. Ty už dříve při některých přenosech experimentovaly s vysíláním ve 3D, velký úspěch sice nesklidily, ale potenciál virtuální reality sahá mnohem dál.

Brýle na virtuální realitu Oculus Rift si zkouší účastnice vědecké konference v Singapuru. | foto: Reuters

„Bylo by to jako nové médium,“ říká Jens Christensen, šéf společnosti Jaunt VR, jedné z firem, která se virtuální realitou zabývá.

Pokusy rozvíjet tuto technologii probíhají už desítky let, konkrétní realizace však dříve selhávaly zejména na nízkém rozlišení, které způsobovalo nevolnost při jejím používání.

Brýle pro virtuální realitu

Projekt Oculus Rift odstartoval novou vlnu zájmu o virtuální realitu. Začal vznikat díky komunitnímu financování: autoři projektu toužili vybrat 250 tisíc dolarů, nakonec získali skoro desetinásobek a letos plánují uvést výrobek na trh (v ­Česku by se měl začít prodávat v prosinci za 7 999 korun).

Brýle vytvářejí iluzi trojrozměrného světa, pomocí pohybových senzorů zaznamenávají, kam se jejich uživatel dívá, a obraz neustále upravují.

Následně zatoužil po vlastním systému i Samsung, vymýšlí se v Sony, společný projekt oznámilo Valve a HTC.

Jenže technologie pokročila. Třeba nynější projekt brýlí Oculus Rift sklízí slibné ohlasy u fanoušků videoher a­ jeho možnosti sahají ještě dál. „Pomocí těchto brýlí by se daly sledovat i zápasy NHL či NBA,“ uvedl analytik Gene Munster.

Ostatně obě velké zámořské soutěže už s ­virtuální realitou experimentují. NBA dokonce nechala natočit nedávné Utkání hvězd na několik kamer pro virtuální realitu, zpracovaný záznam poté zadarmo zveřejní a­ umožní tak všem divákům vychutnat si zápas z míst, na která se jinak prodávají vstupenky za tisíce dolarů.

Munster věří, že v ­průběhu osmi nebo deseti let by mohlo začít pravidelně fungovat i streamování živých přenosů, na něž zatím na stadionech chybí technologické zázemí. Mimo jiné se budou muset vybudovat takzvaná „virtuální sedadla“, z nichž bude možné na dálku zápasy sledovat.

Co vše by podobná technologie mohla přinést?

Nejvýraznějším lákadlem je pochopitelně možnost ochutnat na dálku atmosféru jinak nedostupné akce. Virtuální realita by umožnila sledovat zápas z různých míst na stadionu, přibližovat si herní situace, zpomalovat je...

„Je to zajímavý pokus a další kvalitativní změna. Už když se objevila barevná televize, tak všichni říkali, že to je podobné, jako kdyby byli přímo na stadionu. Fyzický zážitek ale ani nynější pokrok nahradit nemůže,“ míní Jaroslav Švelch, který o ­nových médiích přednáší na Karlově univerzitě. „Navíc použití by bylo spíš solitérní, virtuální brýle člověka dost izolují. Vidíte, co se děje na hřišti, ale nevidíte, co se děje kolem vás.“

A přesto: kdo by odolal?