V sedle Decent Fellowa bojoval před nadšenými tribunami bok po boku s Maskulem. Cíl však protnul jako druhý.
„Podíval jsem se na video. Nic bych neudělal jinak,“ prohlásil Bartoš. „Vydal jsem ze sebe vše, na co mám.“
Možná dokonce i víc. Nechybělo mnoho a na startu Velké nemusel být. V sobotu v italském Meranu sice slavil vítězství s Lutinem des Bordes, ale zanedlouho po pádu s Jerem skončil v sanitce.
Naražená klíční kost pekelně bolela. Je zlomená, nebo naštípnutá? Hlavou se mu honily černé myšlenky. „Dost mi zatrnulo. Nevěděl jsem, co bude. Naštěstí za půl hodiny největší bolest přešla,“ oddechl si Bartoš. „Ještě v Meranu jsem absolvoval jeden start. Vyzkoušel jsem si, že mohu jezdit.“
„Pouze“ si nepříjemně narazil svaly kolem klíční kosti. Druhý den v Pardubicích si je nechal rozmasírovat a vyrazil do sedla. A zvládl velkou porci - sedm dostihů během odpoledne.
„Při prvním startu jsem bolest ještě cítil. Jakmile jsem se ale rozhýbal, už to bylo dobré. Při Velké nebylo nic znát,“ řekl vedoucí muž šampionátu překážkových jezdců, který prožívá nejlepší rok své kariéry.
V Česku už nasbíral 24 vítězství. Na pardubické dráze k nim však žádné nepřidal. Nejprestižnější mítink pro něj měl stříbrnou příchuť. V rámcových dostizích dovedl do cíle na druhém místě Sixteena a Juventuse.
A třetí stříbro na něj čekalo i při vrcholu s Decent Fellowem. Nestačili jen na Maskula. „Byla to především zásluha žokeje Fuhrmanna. Maskula dotlačil k vítězství,“ uklonil se Bartoš před svým přemožitelem. „Je jen škoda, že zase vyhrál Němec. Už bychom potřebovali, aby zvítězil český jezdec.“
Třeba to bude příště on. Desetiletý Decent Fellow určitě ještě do starého železa nepatří. „Za rok bude určitě zase dobrý,“ potvrdil Bartoš.
A vydal se ho navštívit do stáje. „Nic mu ale nenesu, měl by toho moc. Odměnami ho hned zahrnula jeho ošetřovatelka,“ usmál se žokej. „Určitě ale koupím nějaké šampáňo do stáje. Úspěch se musí oslavit.“
A odpočinek po náročném víkendu? „Až jindy. Dneska je normální pracovní den,“ pronesl Bartoš.
