Tenisté s raketami často třískají o zem. Zároveň je však chrání před nepovolanýma rukama. "Největší problém je, když má hráč raketu změnit. Vždyť je to jeho jediný nástroj," říká Lukáš Dlouhý, vítěz čtyřhry na Roland Garros a člen týmu pro nadcházející čtvrtfinále Davis Cupu s Argentinou.
Používá stejný typ raket už od 14 let, vyrobený na míru v ohledu váhy i vyvážení. "Jen obměňujeme lak." Za rok spotřebuje zhruba 30 raket, má na nich své jméno a pořadové číslo. "Kafelnikov jich měl asi 600 za čtyři roky," líčí Dlouhý a drží svou raketu číslo 137.
Tenista a jeho pracovní nástroj musejí být sehraný pár. "Když si vezmete do ruky špatně vypletenou nebo omotanou raketu, soustředíte se na něco jiného," dodává Dlouhý.
On sám si na konci rukojeti vyrábí téměř hokejovou "bambuli" z tejpu. Ten je pokaždé stejně široký, začíná se namotávat na stejném místě, i počet otočení musí sedět. "Normálně je jich deset, ale teď mám variantu, na níž je jeden a půl otočky jiného tejpu pod tím obvyklým," říká Dlouhý.
rakety
|
S touto vychytávkou mu pomáhá vyplétač Richard Šodek, který připravuje rakety tenistům při Davis Cupu a každý rok jezdí s Radkem Štěpánkem na Roland Garros, kde za ním chodí i další hráči.
Zatímco ve Francii vyplete za den i 40 raket, na Davis Cupu tak 15. V Ostravě má "pohodu" i proto, že se Davis Cup s Argentinou hraje v hale se stálou teplotou. Venku výplet reaguje na podmínky, ve vedru povoluje.
Jeho tvrdost, poměr mezi strunami či kombinace materiálů dokážou ovlivnit razanci úderů, rychlost nebo rotaci. Napětí strun si určují hráči. "Tvrdost záleží i na míčích a povrchu. Na antuku se ubírají kila, do haly přidávají," popisuje Šodek.
Štěpánkovi ve středu chystal raketu s napětím delších strun 25,5 kila a kratších 23,5. Tenista používá lanka z ovčích střev, dražší než umělá, ale šetrnější k tělu. "Jsou pro hráče, kteří nemají tolik razance. Já jsem s nimi nebyl schopný udržet míček v areálu," říká Dlouhý.
Na jednu raketu se používá 10,5 až 12 metrů výpletu, nachystat ji Šodkovi trvá ve stresu 10 minut. Struny protahuje rámem ručně, napíná je speciální stroj. Ovšem dílu dodá Šodek svá výrobní tajemství: uzlíky a jiné fígle. Na konci vezme šablonu a na výplet speciální barvou nanese znak výrobce raket. "Říkají mi Picasso," žertuje.
Na zápas nachystá tenistům rakety do pytlíků. Potřeba je to zejména u turnajů venku a u přírodních strun, aby nenavlhly. "Třeba Radek si většinou bere rakety se třemi rozdílnými výplety. Začíná obvykle s měkčím."
Když se v utkání mění míče, hráči obvykle sáhnou i po nové raketě. "Míče nejsou ohrané, víc letí," vysvětluje Dlouhý, jenž chodí hrát většinou se šesti raketami. Půjčovat si je nikdy nemusel. A kdo ví, jestli by k tomu byl soupeř svolný. "Každý dobrý hráč nerad půjčuje rakety cizím lidem. Je to jeho prodloužená ruka, nechce, aby se jí něco stalo."
Jakým vývojem prošly tenisové rakety
