Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Vicemistr světa v kuželkách: Musím sehnat peníze na další turnaj

Kuželkář Jan Kotyza | foto: MF DNES

4 2010
Druhý nejlepší kuželkář na planetě. Tímhle označením se po světovém šampionátu jednotlivců v Ritzingu může chlubit Jan Kotyza. "Už pomalu začínám věřit, že je to pravda," usmívá se.

Do rakouského Ritzingu údajně neodjížděl s medailovými ambicemi. Přesto českého reprezentanta Jana Kotyzu nakonec od titulu mistra světa v jednotlivcích dělilo jediné vítězství.

"Jsem z toho trošičku špatnej," přiznal po finálové porážce 1:3 (618:651) od Srba Zavarka. "Ale ani ne tak kvůli prohře nebo kvůli stříbrné medaili, ale spíš proto, že ten zápas nebyl vyrovnaný a atraktivní pro diváky."

Jste druhý nejlepší kuželkář na světě. Jaký je to pocit?
Určitě jsem spokojený, to je samozřejmé. Jinak nevím, co k tomu víc říct.

Tak jinak: s jakým osobním cílem jste do Ritzingu odjížděl?
Před mistrovstvím světa jsem neměl zrovna oslnivou formu. Takže plány byly poměrně nízké. Rozhodně mě nenapadlo, že bych se dostal až takhle daleko, do bojů o medaile.

Čtvrtfinále a semifinále bylo hodně vyrovnané, při remízách 2:2 rozhodoval počet kuželek – v prvním případě dokonce pouze dva body. Takže to bylo "o fous".
Souhlasím. (usmívá se) Ve třetím kole jsem celkem jednoznačně vyhrál. Ale pak přišel zápas s kolegou z reprezentace (Pavel Jiroušek – pozn. red.). A to byl takový specifický duel. Oba jsme se znali, takže hrály roli nervy a trošičku samozřejmě i to štěstíčko. Ve chvíli, kdy se vyhraje o dvě kuželky, tak je to vždycky o štěstí. A o nějakých drobnostech.

Ve finále vás čekal duel s pětinásobným mistrem světa, Srbem Zavarenkem. Jak jste si před tímto duelem věřil?
Určitě jsem si říkal, že to bude otevřený zápas. Protože on je sice pětinásobný mistr světa, ale v tomto systému, jakým se šampionát hraje, na jeho konci nezbývají síly už nikomu. To znamená, že je každý k poražení. Ať už je sebelepší. A rozhodně jsem do zápasu nevstupoval s nějakým respektem ze soupeře. Spíš jsem se na zápas těšil, že změřím formu s aktuálně nejlepším kuželkářem.

Vaše vzájemné klání však skončilo poměrně jednoznačným vítězstvím favorita (3:1 a 651:618)...
Právě to mě docela mrzí. Před námi hrály finále holky (Češka Lucie Vaverková a Slovinka Barbara Fidelová – pozn. red.) a ty se mydlily až do posledního hodu. Taky to skončilo rozdílem dvou kuželek pro Slovinku. A rozhodně to byl daleko větší zážitek než naše finále. Já jsem na první dráze prohrál o dvacet a pak už se rozdíl jen zvyšoval. Takže si to diváci nemohli pořádně vychutnat.

Přesto, jak hodnotíte druhé místo s odstupem několika dnů?
No, už pomalu začínám věřit, že je to pravda. (směje se) Pocit je to určitě dobrý. Na mistrovství jsem se připravoval celkem dlouho a poctivě, takže zažívám pocit nějakého zadostiučinění, že ta příprava nepřišla vniveč.

A co nějaká osobní odměna? Už jste přemýšlel, co si za zisk světového stříbra pořídíte?
Zatím ne. Nemyslím, že bych se nějak extra odměňoval. Ono ani není moc za co, protože ještě studuji. Takže se spíš potýkám s nedostatkem peněz, za které bych mohl pořádně oslavovat. Nejspíš se odměním tak, že půjdu shánět finance na další turnaj.

Prosím?
V únoru je Světový pohár jednotlivců v estonském Tallinu. A vzhledem k tomu, že kuželkářská asociace momentálně nemá dostatek prostředků, tak pokud tam budu chtít jet startovat, tak na to budu muset někde sehnat peníze.

Neúspěšného fotbalistu přivedla ke kuželkám maminka

Najít si zálibu v masových sporech, jakými jsou fotbal nebo hokej, není díky neutuchajícímu zájmu médií nebo fanoušků takový problém. Jak se ale mladý sportovec dostane například ke kuželkám? V případě Jana Kotyzy, čerstvého vicemistra světa v jednotlivcích, pomohla náhoda. "Zkoušel jsem různé sporty, ale u žádného jsem se nemohl uchytit," líčí své začátky sedmadvacetiletý rodák z Dačic. "Hrával jsem třeba fotbal, ale nejsem dobrý běžec. A tak jsem se rychle zadýchal a byl jsem zdechlej," popisuje s úsměvem.


Z nicnedělání ho definitivně vytrhla až maminka. "Poflakoval jsem se doma. Až mamka jednoho dne přišla s tím, že se na bazéně postavila nová kuželna a že se tam tvoří nějaký kuželkářský klub," připomíná začátky oddílu KK PSJ Jihlava v roce 1997. "Přišla s tím, že bychom mohli do kuželny zajít. Párkrát jsem to zkusil a už jsem u toho zůstal," říká Kotyza.


V dorosteneckém týmu se poprvé setkal se svými současnými spoluhráči z prvoligového jihlavského A-týmu. "Trávili jsme spolu hodně času, nejen na kuželně. Udělali jsme dobrou partu," vzpomíná. Jedním z jeho tehdejších spoluhráčů byl také Robin Parkan, kterého letos v červnu vystřídal na pozici mistra republiky v jednotlivcích. "Když minulý rok vyhrál on, tak jsem mu říkal, že to byla pěkná haluz. Takže mi to teď pěkně vrátil," komentuje vzájemné špičkování s hrajícím trenérem KK PSJ.


"Robin je jeden z nejlepších kamarádů. Ale v tomhle si nedarujeme nic," směje se. Nejen Parkan tak Kotyzovi držel palce i při světovém šampionátu. "Nějaké povzbuzování bylo. Podpora, nejen ze strany spoluhráčů z Jihlavy, byla výborná. Takže když jsem přijel s plackou, tak ještě ten večer jsme to byli probrat u piva," nezapomněl na své přátele. Slavnostní přivítání však připravila také maminka. "Její první slova byla ‚ty's mi dal‘. Protože to prožívala u internetu a samozřejmě fandila," pochvaluje si Kotyza.


Ten se dočkal i malé oslavy. "Vzhledem k tomu, že babička měla zrovna narozeniny, tak jsme spojili slavnostní oběd s narozeninovým," nechal nakouknout do rodinného kruhu. A co se podávalo? "Samozřejmě řízky se salátem. To je totiž moje pochutina," prozradil druhý nejlepší kuželkář planety.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze