„Byl jsem hodně smutný, protože jsem na to měl, ale ono to přejde. Kdybych končil, tak by to bolelo víc, ale když má člověk život před sebou...“ neztrácí sedmapadesátiletý Hošek humor.
V Castelo Branco nasadil do buginy prověřený motor Ford Cosworth. Ve finále jezdil první, když zaslechl podezřelý zvuk. „Dvě kola před koncem jsem zůstal stát. Díra v bloku, motor na šrot,“ vypráví Hošek.
Další špatné znamení přišlo při přesunu. U Lisabonu se servisnímu autobusu, který Hošek řídil po většinu ze šesti tisíc kilometrů cesty, rozsypala rychlostní skříň.
„Sliboval jsem manželce moře, a místo toho jsme trčeli na dálnici. U nás v ČSAD Kladno mi půjčili starou převodovku a do Portugalska mi ji musel přivézt syn,“ pokračuje Hošek v líčení kalvárie.
Na poslední závod v Lousadě použil jezdec rezervní, ne tak výkonný motor. Věděl ale, že mu k titulu stačí třetí místo, i kdyby nizozemský konkurent Duizenstra vyhrál. Ve finále se Hošek držel druhý. Netušil však, že se mu z motoru kouří. „Celé kolo jsem prý hořel. A tři čtvrtě kola před cílem stop. Titul byl v háji,“ líčí jezdec.
V Evropě skončil Hošek druhý o tři body, doma o pět. „Tak vyhraju příští rok,“ umínil si už teď.
