Poprvé jste si zahrál v hlavní soutěži na grandslamu. Jaké to je vidět své jméno v pavouku vedle hvězd?
Je to všechno úvod, začátek kapitoly, do které bych se chtěl dostat. Pak je další: být tam tučně vypsaný jako nasazený. Ale je to dobrý pocit, každý mladý hráč touží hrát turnaje s hvězdami. Hrát velké zápasy. Já je chci hrát co nejčastěji. Ale nejlépe by bylo kvalifikaci ani nehrát.
Jak se zpětně koukáte na zápas s Kohlschreiberem?
Mrzí mě to. Šance jsem měl, ale nebyl jsem schopný je využít. Překvapilo mě, že se s ním do jisté míry dá hrát vyrovnaně. Čekal jsem, že do mě půjde agresivněji a budu mít větší problémy mu stíhat. A zpětně připouštím, že jsem schopný nejenom stíhat. Ale rozhodly zkušenosti.
Co vám nejvíc chybí ve srovnání s hráči jako on?
Zkušenosti. On je na tour několik let, pro mě jsou to zápasy, které hodně prožívám, Vždyť jsem na tyto hráče nedávno koukal v televizi. A trochu ještě fyzická vybavenost, ve čtvrtém setu jak mě brejknul, on narostl a já trochu odpadl.
Tři sety jste odehrál skvěle, ten čtvrtý už bylo i emocionální vyčerpání?
Premiéru člověk prožívá úplně jinak, nervy pracujou, tělo je v daleko větším napětí než obvykle. Možná to k tomu patří. Ale jo, ke konci jsem trošičku lapal po dechu.
PREMIÉRA. Český tenista Jiří Veselý na Roland Garros poprvé nastoupil v hlavní soutěži grandslamu.
Opravdu jste se kondičního trenéra Jozefa Ivanka před zápasem ptal, jestli máte na pět setů?
Ptal. Člověk neví, do čeho jde. Ale měl jsem šanci si to vyzkoušet, jsem i překvapený, že to je pořádný záhul.
Na zápas jste přišel trochu později. Pročpak?
Měl jsem celý turnaj skříňku v šatně na kurtu Suzanne Lenglenové a rituál jsem nechtěl měnit. Trvalo mi projít mezi divákama.
Byla to hodně emotivní premiéra?
Dost. Včera jsem nemohl usnout, vstával jsem v pět. Člověk neví, do čeho jde, těší se. Poslední zápas jsem v kvalifikaci odehrál v pátek, čtyři dny jsem čekal, což taky není úplně příjemný. Ale tak nějak to k tomu patří. Že jsem mohl poznat to kouzlo grandslamu, je pozitivní.
