Spojení fyzické síly a síly mysli podle Laveryho posouvá člověka za hranice jeho vědomých schopností.
Přesvědčit sám sebe, že to jde, poslat tak nemožně složitým pohybem golfový balon žádaným směrem do patřičné vzdálenosti, to je prubířský kámen spousty začínajících hráčů. Přestože učitelé používají vyzkoušených metod a poukazují na to, že je to vlastně pohyb vysoce přirozený, až když člověk přesvědčí sám sebe, dosáhne základní švihové dovednosti.
Lavery dokáže dlouhé minuty žonglovat běžnou holí-železem, aniž by mu míč spadl na zem, a přehazuje si ji z ruky do ruky. Tvrdí, že je dobré, naučit se psát oběma rukama, a pak totéž přenáší do sportu, jenž je mu vrcholnou fyzickou činností. Začínajícímu golfistovi ovšem pro začátek postačí, když uvěří v to, že zvládne hru na jednu stranu.
Dětem to jde hned, naučí se švihat mnohem rychleji než dospělý, praví klasický poznatek. A logický, protože dětské tělo nemá svalovou motoriku tak zablokovanou jako neohebný dospělý trup s končetinami drobně i více deformovanými jednostrannou činností. Bývalý anglický fotbalista Ian Wright však ve svém pořadu pro televizní kanál Channel 4 přispěl k poznání, že ani s dětmi to není tak snadné.
Série byla totiž zaměřena na děti z chudých poměrů, pro něž není sport finančně dostupný. "Pamatuji si, jak jsem četl vzpomínky Tigera Woodse, jenž nevěřil, když šel poprvé hrát, že to je sport pro něj. Vždyť byl černý a nemajetný," říká Wright.
Tvůrci pořadu zjistili, že dětský mozek, zablokovaný psychickým strádáním, reaguje v různém prostředí jinak a tělo brzdí. Proto přijel Wright až do vybydleného bytu jednoho z malých golfových adeptů a ukázal, že golfový švih se dá trénovat i tam. Pokroky byly zřetelné, v cizím prostředí na driving rangi by se malý nedůvěřivý capart dlouho nic nenaučil.
V Koreji zkusili naučit golf šimpanze. I když šlo jen o šou a vybraný primát si s holí většinou jen hrál, když se mu zachtělo napodobit trenéra, předvedl docela obstojný švih. Jenže pracoval moc rukama místo tělem a ukázalo se, že mozková kapacita zvířete není schopna vstřebat požadavek na koordinaci pohybů.
Opice se zkrátka pouze opičí, u ní se nedá hovořit o tréninku, golfová hůl pro ni zůstane jen hračkou. U lidských začátečníků trenéři varují před spěchem ve snaze dostat se na hřiště. Lidé mají podobný problém jako cvičené zvíře, nechtějí zkoušet švih bez míče, nebo dokonce mimo tréninkové zóny, to u nich není hra.
Když ale někdo vezme za své, že na trénink není vhodnější doba než právě teď, může dosáhnout pozoruhodných zlepšení. Tak, jako americký prezident Barrack Obama, když zrovna čeká na začátek dalšího bodu ze svého nabitého programu. A nemusí mít ani hůl, stačí, aby si zkontrolovat základní pohyb a posazení zad.
V angličtině byla napsána spousta brožur o golfové psychologii. Některé z nich představuje server www.golf-brain.co.uk nabízející spoustu tipů. Ten první zní jasně: "Věřte sami sobě!"
