Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Americké turné bylo náročné pro všechny týmy, líčila po návratu Vítková

Veronika Vítková přivezla českou štafetu v americkém Presque Isle na prvním místě. | foto: AP

17 2016
Z Ameriky přiletěla spolu s celou českou biatlonovou výpravou jen na otočku, ve čtvrtek už opět míří na soustředění do Pokljuky. Byla viditelně unavená, ale usmívala se. Veronika Vítková zažila ve smíšené štafetě v Canmore jeden z nejhorších momentů kariéry.

O týden později už zase ženskou štafetu přivezla na prvním místě. „Byla to pěkná tečka, potřebovala jsem si spravit chuť,“ říká aktuálně sedmá žena celkového pořadí Světového poháru.

Byla právě vítězná štafeta v Presque Isle impulzem, který jste potřebovala?
Byla to pěkná tečka za dalšími závody, určitě můžu jít s větším klidem do přípravy. Potřebovala jsem si spravit chuť, protože v posledním závodě v Kanadě vůbec nevím, co bylo. Už se mi to stalo i v individuálním závodě, ale tohle byla štafeta. Pohřbila jsem šance celého týmu už někde na začátku po první položce, což se neomlouvá.

Vzala jste si z té nepovedené položky i nějaké ponaučení do budoucna?
Nemůžu říct, že bych si z toho něco vzala, byla jsem z toho opravdu špatná. A já si z té položky opravdu nic nepamatuju. Nevím, co se tam stalo, nevím, proč to nepadalo.

Co se dá s ležkou dělat? Dlouhodobě ji máte horší než střelbu vestoje...
Je to tak, s ležkou se peru už delší dobu, vlastně celý život mám větší úspěšnost vestoje než vleže. Letos tam dokážu dát nulu, ale taky dokážu ležku extra pokazit. Zkusíme to vyladit, najít klid. Myslím, že se mi to podařilo už částečně v Americe, trochu jsem si zvolnila a začalo to padat.

Fotogalerie

Plánujete v Pokljuce nějaké extra cvičení na střelbu vleže?
Ani ne, bude to standardní příprava, v tréninku jsem s tím opravdu neměla problém, takže doufám, že to byl jen momentální výpadek v jednom závodě.

Jaký máte teď s odstupem dojem ze dvou zámořských štací?
Na jednu stranu jsem se těšila, protože na tom místě začal můj velký biatlon. V Presque Isle jsem jela své druhé juniorské mistrovství světa, v Canmore jsem zase v juniorské kategorii končila. Ale nemyslím si, že je tam ideální pořádat Světové poháry, na to tam nejsou podmínky a v Americe už vůbec ne. Bylo to náročné pro všechny týmy.

Dá se vůbec nějak srovnat evropská atmosféra s tou kanadskou nebo americkou?
Vůbec ne, ale byli jsme překvapení, že v Canmore bylo plno Čechů, za což jsme byli rádi a myslím, že i ostatní týmy koukaly, že tam máme takovou podporu.

Jak se teď těšíte do norského Osla a na tamní tratě?
Oslo mi vyhovuje. Nejsou tam nijak jednoduché tratě, ale zároveň ani moc těžké. Loni jsme zajeli pěkné výsledky a ukázali, že tam umíme závodit.

Třeba ve štafetě, co?
Štafeta tam vyhrála, no... (smích)

Máte před sebou vrchol sezony, zatím jste s ní spokojená?
Pořád jsem v nejlepší desítce v celkovém hodnocení Světového poháru, což je taková má meta. Ukazuje to mou vyrovnanost v sezoně. Že to letos ještě nedopadlo na stupně vítězů? Bohužel nedopadlo, ale vždycky chyběl kousek. Když už jsem se trefila, zase mi to až tak úplně neběželo a naopak.





Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze