Tři její spolubojovníci ten pocit v minulosti zažili. Gabriela Soukalová, Zdeněk Vítek i Ondřej Moravec už věděli, jaké to je, stát na nejvyšším stupni po závodě Světového poháru.
Ona ne.
A poprvé to bývá vždy nejkrásnější, že, Veroniko Vítková?
Už v minulé sezoně se na stupně vítězů tlačila. Před prvním startem v Östersundu však dumala: Jak na tom vůbec jsem? "S ostatními jsme se v přípravě nepotkali."
Ani s Gabrielou Soukalovou se nemohla na podzim poměřit, ta začala trénovat s muži. "Trochu mě mrzelo, že si nemůžeme pomoci a porovnat se, ale bylo to Gabčino rozhodnutí a já ho respektuju," řekla. Před loňským "příletem" komety Soukalové mezi světovou špičku to přitom byla právě Vítková, kdo v ženském týmu vyčníval. "Vlastně odjakživa jsem trénovala sama a sosustředila se na sebe. Jsem zvyklá. Takže pro mě to zase taková změna není."
Veronika VítkováNarodila se 9. prosince 1988 ve Vrchlabí. Juniorskou mistryni světa z roku 2006 zbrzdil v kariéře zánět mozkových blan, loni však obsadila v SP druhé místo ve stíhačce v Oberhofu a celkově byla šestnáctá. Se smíšenou štafetou skončila před rokem třetí v Östersundu a pak i bronzová na MS v Novém Městě. V neděli se se štafetou dočkala i triumfu. |
Mnohem podstatnější změnou prošla na střelnici. Ano, to je přece ta dáma, která své položky netradičně začínala vždy od prostředního terče. Jistě, zvyk je železná košile. Rány jí však chodily stále doprava. Proto trenér Šikola nyní navrhl: "Zkusíš střílet terče normálně zleva." Na ležce sáhla k této inovaci až při posledním soustředění v Beitostölenu. Co to s ní provede?
Na větrné švédské louce jí při nedělní štafetě náboje létaly, kam měly. Jen poslední rány musela zopakovat a jednou dobíjet. "Což mě mrzí. Poslední rány se prostě dávají. Ale jinak spokojenost."
Lyže jely, v těle cítila sílu, předala těsně druhá za Francií. Položila stabilní základní kámen k české cestě na stupně vítězů. Při sledování posledního úseku uvěřila, že si jedou pro 2. místo. Stála u cíle, zatímco o půldruhé minuty vedoucí Francouz Fourcade střílel poslední položku.
"Přijel na střelnici ve chvíli, kdy opravdu moc foukalo. Měl smůlu. Neměl předtím jezdit tak rychle," pousmála se. Pět Francouzových minel znamenalo, že zdánlivě rozhodnutý souboj o vítězství měl najednou nového lídra: Ondřeje Moravce. "A už když Ondra vyjížděl ze střelnice, věřila jsem, že to zvládne. On je typ bojovníka."
Český biatlon, na nějž se svět po minulé zimě naučil hledět s úctou, začal sezonu stejně, jak v březnu tu předchozí končil: triumfem. Ovšem letos mají Češi v rukou vysokou kartu navrch. Šampionát v Novém Městě byl pro ně univerzitou, jak závodit pod tlakem. "Nic horšího jsem zatím nezažila," říká Vítková. "I z těch zkušeností můžeme těžit."
V Novém Městě si v únoru před individuálními závody vždy přála: "Chtěla bych si jít na pódium pro kytku." Tu pravidelně dostávalo šest nejlepších, jenže jí pokaždé kousek chyběl. V neděli s kytkou naopak mávala z nejvyššího stupně. "Mám ji se zpožděním, ale hlavně, že je."
Pro rozbíhání českých štafet se dávno osvědčila, tato role Vítkové určitě připadne i v Soči. Na hrudi tam Češi budou mít ve smíšené štafetě jedničku, také o tom rozhodl závod v Östersundu. "No jo, vlastně. Tak doufám, že si ji dovezeme i do cíle," zasní se.
Do zahájení her zbývá 72 dní. Nejbližší individuální pohárový start čeká v Östersundu už ve středu. Loni se slečna Vítková ze Švédska "odpálila" do zimy dvěma umístěními v Top 10. Letos říká: "Důležitější než výsledek pro mě bude pocit ze závodů. Hlavně se chci rozjet do sezony."
Ale kdyby byla k mání další kytka, ráda si ji po závodě vezme...
