Verner záhy vysvětluje: "Dvojí zatlesknutí znamená: Bylo to dost dobré. Trojitým mi Michael naznačuje: Něco bylo špatně. A když tleskne jednou, dává tak najevo: Stálo to za prd, ale vydrž."
Plán tréninku leží rozepsaný v zápisníku na lavičce u ledu, Huth do něj příležitostně pohlédne. "Tomáš během tréninku příliš nestojí o to, abychom na něj mluvili. Všechno rozebereme až potom," povídá Vlasta Kopřivová, druhá z koučů. Ona popojíždí po ledu na bruslích, zatímco někdejší mistr NDR Huth poskakuje v teniskách.
Do mistrovství světa v Göteborgu zbývají poslední dva týdny.
Čecha jezdí okukovat soupeři
V Oberstdorfu, na jihozápadě Bavorska, objevil Verner svůj druhý domov. V zimním středisku s 9 960 obyvateli tráví třetinu roku. S partičkou lidí, kteří ho motivují, a v podmínkách, po jakých se v Česku marně pídil.
"Máme tu tři ledové plochy," ukazuje. Tady trénovaly někdejší hvězdy: Norbert Schramm, sourozenci Duchesnayovi nebo pár Rahkammová – Kokko.
Teď tu visí česká i italská vlajka. Televizní obrazovka za vrátnicí přehrává návštěvníkům zlaté jízdy TomášeVernera a jeho sparingpartnerky Caroliny Kostnerové. A tribunu zdobí transparent, vyrobený místními rolbaři: "Gratulujeme. Mistři Evropy 2008: Caro a Tomáš."
Do hlediště usedají turisté i starousedlíci, na obyčejné tréninky jich přichází několik stovek. "Pořád tleskají, i když se Tomášovi něco nepovede. Jsou hrozně vděční," oceňuje je Kopřivová.
Nad hlavní ledovou plochou sídlí restaurace a internát, kde dříve bydlela mistryně Evropy Kostnerová. O toaletu a koupelnu se dělila s jinou studentkou, skokankou na lyžích. "Teď už mám vlastní byt, to je paráda," nadšeně vypráví jedenadvacetiletá Italka.
Do Oberstdorfu se uchýlila už ve čtrnácti, když její domácí kluziště v městečku Ortisei zasypala lavina.
Do Huthovy skupiny patří též loňská německá mistryně Wieczorková, v roli hosta byl minulý týden na ledě Švéd Berntsson. Teď s nimi pro změnu trénují Ital Zelenka a Slovinec Urbas. "Přijedou, protože si chtějí s Tomášem zabruslit. Okukují ho. Berntssonovi tu docela začaly jít čtveráky," říká Kopřivová.
Všichni bez výjimky při tréninku v jednom kuse smrkají. Kostnerová, s nosem ve stylu červená bambule, právě zajíždí k mantinelu pro další papírový kapesník. "Ale spíš si čistíme nos, než že bychom vyloženě smrkali," říká Verner. "Když jedeme celou jízdu v kuse, potřebujeme naplno dýchat pusou i nosem. Na jednu plíci to vážně neudýcháme."
Občas však mají výlety k mantinelu zároveň strategický podtext. "Kapesník je dobrou výmluvou, když se potřebujete vydýchat, ne?"
Základna mezi pastvinami
V ulici Postrasse, na periférii Oberstdorfu, Verner s Kopřivovou bydlí. Autem sem z haly dojede za pět minut. V prvním patře venkovského domu si pronajali dva pokoje, za které platí 60 eur na noc.
Trenérka vaří k obědu čočkovou polévku. "Ta mi mezi tréninky stačí," povídá Verner.
Kolem domu leží lány pastvin. "Ty kravské zvonce jsou katastrofa, to se někdy nedá poslouchat," zoufá si Kopřivová. Brzy ráno se krávy valí přes celé město na pastviny. "Z každého baráku vyleze jedna a večer se zase vracejí. Samy.
Je to neuvěřitelné, ale každá zahne zase do toho svého baráku."
Pohled z okna navozuje iluzi ospalého venkova. "Ale občas se tu něco děje," namítne krasobruslař. "Jo, třeba v září. Svátek krav. Načinčají je a soutěží," přidává Kopřivová.
|
Vernerův den v Oberstdorfu 9.00 Vstává. "Bez budíku to nejde." |
Ani největší kravský zvonec, ani trenérka rachotící s nádobím však ráno neproberou Vernera ze sna. "Mě že by něco vzbudilo? Bez šance. Když spím, tak spím."
Vstává v devět, po desáté odjíždí na stadion. Zapomeňte na běhání okolo jezera, o němž vyprávěl v talkshow Uvolněte se, prosím. "Je jiná fáze přípravy. Běhám jen v létě, teď by mě to zavraždilo. Tři tréninky denně mě dostatečně seberou."
Bruslí od desíti, od tří a od sedmi. Vždy hodinu na ledu, nádavkem cvičení na suchu.
Mezitím se vždy vrací na svoji základnu u pastvin. V obýváku, spojeném s kuchyní, má rozestlanou postel, vedle trůní počítač. Jenže internet zase nefunguje. Pár filmů, které si nahrál do laptopu, už viděl. "Tak si vystačím s televizí. Včera dávali Zelenou míli s Hanksem, to bylo dobré."
Nebo by se mohl učit na zkoušky... Vždyť i skripta z FTVS si nahrál do počítače.
"No comment," uculí se. "Jaká že je další otázka?"
A na závěr samá pirueta
Při odpoledním tréninku skáče častěji než ráno, tělo je rozhýbanější. Po učebnicové kombinaci mu zatleská i Kostnerová. Dvakrát.
Ti dva se náramně hecují. "Co by tomu řeklo moje mužské ego, kdyby mě přeskákala ženská. Ale zatím mám náskok," směje se Verner. Italka ho jen chválí: "Když už nemůžu, Tomáš přijede, řekne Come on (Pojď) – a hned mám víc sil. Často se smějeme. Mě ten trénink tak baví."
Rozchichtá se, i když zakopne o vlastní nohu a padne na led jak široká tak dlouhá.
Verner zkouší celou volnou jízdu, pak třikrát po sobě krokovou pasáž z krátkého programu. Po ní spontánně zvedne ruce, pošle polibek divákům. "Gut," prohodí Huth.
Znají se šest let. V roce 2003 Kopřivová a Verner požádali Hutha o pomoc, když pochopili, že sami v umdlévajícím prostředí českého krasobruslení nic nedokáží.
"Tomáš býval vždycky veselý kluk. Někdy trochu nepořádný, ale za každé situace svůj. Tím se odlišoval od jiných krasobruslařů," povídá Huth. "Bruslí přirozeně, to mu přináší úspěch. Ostatní do toho příliš cpou sílu."
Piruetami tréninkové hodiny končí.
Z reproduktorů zpívá Bob Sinclair a dva mistři Evropy jsou ve víru ledových otáček.
"Oni se snad rozhodli, že se utočí," prohodí Kopřivová.
Ne, že by je to bavilo. "Těch dvanáct piruet na konci, to už vážně nemusím," doznává Verner. "Přidávat ruce a nohy, pořád znova. A do toho ta odstředivá síla. Uf."
Huth zatím posílá Kostnerovou: "Ještě jednu sérii."
Italka v žertu volá na rolbaře: "Tak už pojeďte, ať se tu nemusím pořád točit."
Načež poctivě úkol splní.
Přichází Huthova blonďatá manželka, kandidátka do oberstdorfského zastupitelstva, se čtyřletou dcerou Lu. Čiperná Lu se dožaduje Kostnerové: "Já chci s tebou běhat po stadionu." Verner jí přináší žíněnku a Lu napodobuje s "tetou a strejdou" protahovací cviky.
Kopřivová už myslí dál. "Kup cestou domů vajíčka. Na večeři," připomíná mu.
|
Led mu rolbuje český geolog "Lepší mají v Evropě jen málokde," oceňuje Tomáš Verner. O jeho kvalitu se rok a půl stará i český rolbař Lešek Traskalík. "Používáme na náš led vodu z horských potoků. Po použití ji vyčistíme a vracíme zpátky do přírody," vysvětluje. "Dokonce ji zase ochladí na úplně stejnou teplotu, jako má ten potok," udivilo Vernera. Při podchlazování ledu navíc vytvářejí pod tlakem amoniak. Tím vzniká odpadní teplo, kterým vytápějí celý areál i internát, kde kdysi bydlela Carolina Kostnerová. "V Praze ošetřují led studenou vodou a je tam mrtvej," porovnává trenérka Vlasta Kopřivová. "Zato tady je živej, protože na něj používají vodu teplou." Ta je pružnější také proto, že obsahuje málo vápníku. Rolbař Traskalík je původním povoláním geolog s univerzitním diplomem z Ostravy. V Německu žije 19 let. "Jenže nebylo moc práce, tak jsem si našel tuhle. Na rolbu vám stačí jen řidičák," pousměje se. S Vernerem jsou kamarádi, klábosí spolu po tréninku. "Někteří krasobruslaři mají nos nahoru. Ale Tomáš si na žádnou hvězdu nehraje. V tom je mimořádný," nedá rolbař na mistra Evropy dopustit. |
 TRÉNINK. Před světovým šampionátem, který začne 18. března ve švédském Göteborgu, se krasobruslař Tomáš Verner připravuje na ledu třikrát denně. |
