"To je pravda. V listopadu bych páté místo bral všemi deseti a byl bych strašně rád, že vůbec můžu bojovat o medaile. Vím, že bych i teď měl mít pokoru ke svému zdraví. Ale od prosince jsem šel do tréninku naplno. A chtěl jsem tu urvat víc než páté místo," říkal.
O čem ještě po jízdě vyprávěl?
O umístění Čechů:
"Čtvrté a páté místo je pro Česko bezvadný úspěch. Jenže vždycky je tam nějaké to ale... Já i přes výpadek v tréninku mířil trošku výš."
O pádu při čtverném toeloopu:
"V tréninku se mi nikdy nestalo, abych při prvním skoku dopadl na obličej a musel se takhle sbírat. Najednou se mi honilo hodně věcí hlavou. Věděl jsem, kolik bodů ztrácím. Chvíli jsem se dával dohromady. Po první části jízdy jsem věděl, že medaile nebude. Ale šlo o to dojet tu jízdu, abych se za ní nemusel stydět a abych po ní mohl kráčet se vztyčenou hlavou. Teď jsem rád, že to pak nebyl průšvih, jakých jsem si už za kariéru pár užil."
Fotogalerie |
O zocelené psychice:
"Po počátečních nezdarech jsem to pak docela zvládl. To je zásluha trenéra Boba Emersona, protože on mě nutí, abych jezdil denně krátký program i volnou jízdu, je to můj denní chleba, rutina. Díky tomu jsem schopen i po nezdarech při úvodních skocích doskákat tu jízdu do konce a pobrat co nejvíc bodů, co tam leží."
O příslibu do budoucna:
"Trenér mi nevyčítal chyby, které se staly. Jen mi připomněl, kolik přípravy jsem musel vynechat, kolik zranění jsem měl - a že vzhledem k tomu ten výkon nebyl špatný. Mám před sebou dva měsíce tvrdého a krušného tréninku. Když je zvládnu bez dalších výpadků, budeme v Nice zase silný český tým a proženeme zbytek světa - i ty Rusy za to, co nám tady nadělili."
O Pljuščenkovi:
"Musím jen smeknout, protože zajel lepší jízdu než na olympiádě. To se musí zatleskat. Tvrdil jsem, že se neměl vracet, že už je to jiný Pljuščenko, než jsme znali. Ale za to, co předvedl, mu patří jen uznání. Po kvalifikaci a krátkém programu nikdo nečekal, že se s tím tak popere."
tisknout 
