Jak se slaví evropská medaile?
Sportem. Vůbec se mi nechtělo spát. Skoro celou noc jsem v hotelu hrál ping-pong a fotbal na jednu branku. Nejdřív s normálním míčem, ale odnesl to kryt klimatizace. Tak jsme vzali radši plyšový míč. Okna aspoň zůstala celá.
Spal jste potom vůbec?
Čtyři hodiny. Bez snů. V hlavě jsem měl změť myšlenek.
Zlatý Brian Joubert řekl, že větší stres zatím nikdy při závodě nezažil. Platí to i pro vás?
Brian také prohlásil: Mojí výhodou bylo, že Tomáš ještě nemá s bojem o titul zkušenosti. Má pravdu. Na něco takového si musíte zvyknout, ne si to představovat doma v posteli. Můj výkon ve volné jízdě nebyl takový, jaký jsem si maloval. Do budoucna na tom musím zapracovat.
Po jízdě jste dlouho čekal na známky soupeřů a dvakrát zařval. Úlevou, nebo radostí?
Ruští novináři se mě pak ptali, co měl ten řev znamenat. Nevěděl jsem, co odpovědět. Prostě euforii z medaile. To se nedalo ovlivnit, ty emoce musely ven.
A šel jste poprvé na stupně vítězů...
Tam mi bylo nádherně. O tom jsem vždycky snil. Už když jsem se jel jako kluk podívat na Evropu do Bratislavy, záviděl jsem ty stupně Jagudinovi a Pljuščenkovi. A ejhle, ono se to stalo, jsem na nich taky.
Hleděl jste na českou vlajku, ale poslouchal francouzskou hymnu. Ani na okamžik vás nenapadlo, že ta hymna mohla být jiná?
V tu chvíli ne. Jen jsem si říkal, jak hezké je stát na pódiu. Až později přišla myšlenka, že jsem i ten titul mohl urvat. Vždyť při dopoledním tréninku jsem zajel jízdu se dvěma čtveráky i trojitým axelem. Jenže tréninkových šampionů jsou spousty. Musím se naučit nedělat rozdíl mezi tréninkem a závodem.
Kam jste si uložil medaili?
Pro jistotu jsem ji zamkl do hotelového sejfu. Moc si jí vážím, nechci ji ztratit.
Přivezete si z mistrovství světa v Tokiu další?
Tam to bude jinačí. Bruslaři z Asie i Ameriky jsou výborní. I když si nemyslím, že umím míň než oni. Navíc: není to tak dávno, co platilo, že stupně vítězů z Evropy rovnají se stupně vítězů na světě.
Takže?
Ne, zůstanu radši při zemi. Chci na světě do první desítky. Cokoliv navrch bude výborné.
Budete mít v Tokiu takřka domácí prostředí, po světě vás doprovází fanklub vašich japonských fanynek. Umíte už něco japonsky?
Jen konišiva, arigato a sajonara. A počítat do deseti. Ještě z dob, co jsem chodil na karate.
Ve Varšavě jste vybojoval i šek za druhé místo. Co s ním provedete?
Ani nevím, kolik to je.
16 500 dolarů, asi 350 tisíc korun.
Uložím je na konto a budu spořit na důchod. No... Spíš nakonec zase padnou na přípravu. Jedna moje sezona stojí mnohem víc než milion korun.
Kdy vám zatím bylo při krasobruslení nejhůř?
Asi při ranním vstávání. Už v půl páté jsem musel být vzhůru, abych byl v 5.45 na ledu. Pak škola a zase trénink. To už si nedovedu představit. Teď si přece jen můžu přispat.
Myslel jsem, že řeknete: Nejhůř mi bylo při vážném zranění kotníku v roce 2005.
Máte pravdu. Ale na ten rok se snažím zapomenout. Tehdy jsem měl strach, jestli budu smět dál bruslit. Prognózy nebyly optimistické.
A co dnes? Kotník nebolí?
Není překážkou. Ozve se po velké tréninkové zátěži, nebo když se při závodě nahrnou stres a únava. Vím, že už nikdy nebude jako dřív, a naučil jsem se s tím žít. Nebudu myslet na bolest.
Váš otec nám prozradil, že jste se vlastně na krasobruslení dal kvůli dívce. Vyprávějte, jak to tehdy bylo?
Ve školce jsem se zamiloval do kamarádky, která krasobruslila. Naše maminky se znaly, tak mi navrhly, ať do oddílu chodím s ní. Jmenovala se Štěpánka. Po třech letech s tím skončila. Já zůstal.
Vidíte, nebýt jí, možná byste stříbrnou medaili ani nedržel... Ještě se vídáte?
Už léta ne. Nevím, jestli by mě poznala.
Vaší velkou kamarádkou je teď italská reprezentantka Carolina Kostnerová...
... však jí také musím za chvíli pořádně fandit. Je to super holka. Z mého stříbra měla strašně velkou radost, přiběhla za mnou hned k ledu a dnes ráno i na hotelu do pokoje.
Napodobí vaše stříbro?
Ne, přeju jí zlato. Po všem, co protrpěla, si ho zaslouží. Vlétě si natrhla vazy v kotníku, vrací se na led. Odvedla obrovský kus práce.
Pak už Verner pospíchal do hlediště. Kostnerová před jeho očima obsadila v krátkém programu druhé místo.
