Autor námětu Marek Šmíd si původně představoval, že golfové záběry budou mnohem realističtější. Proti tomuto záměru se postavily dvě věci. Tu první vysvětluje producent Jan Nejedlý: "Romantická komedie je o nadsázce, pohádkovosti a snu, který bychom chtěli ve svém životě zažít."
A pak je tu věc z kategorie vis major. V České republice není technika, která by umožnila zachytit pohyb míčku ve vzduchu tak dobře, jak to vídáme v přímých přenosech z velkých turnajů. Kameramanský zkušenost s tím tady také není veliká. Proto zkušené oko ve filmu odhalí, že tvůrci si pomohli animací.
Což vůbec nevadí, protože ta je řemeslně dobře zvládnutá, stejně jako výkony dublérů. Všechny švihy i rány vypadají věrohodně. Horší to je ve chvíli, kdy skutečnost ustupuje potřebám autorů mít ve filmu dramatickou situaci. Pak občas obětují i golfová pravidla, například takové základní, jako pořadí na drivingu.
Golfově nejvěrohodnější postavou je kupodivu opilecký a neurotický trenér. Kouče s takovými vlastnostmi by asi od rohožky brzy vyhnali (a toho filmového taky vyhnali), ale jeho repliky vyjadřují cosi blízkého podstatě hry. Motiv golfové etiky film ale jinak nerozvíjí, takže úvodní slova mladého hrdiny zní jako příbuzný výrok tomu leninskému o svobodě jako poznané nutnosti.
Kdo se na Veni, vidi, vici vydá a golf hraje, musí přijmout tezi tvůrců o pohádce, na kterou "snad přijdou "naše děti", jak před včerejším promítáním řekl dramaturg Radek John.
