Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Velká pardubická se pojede bez Váni, začíná tak nová éra. A nebo ne?

Josef Váňa | foto: Radek Kalhous, MAFRA

11 2015
Velká pardubická bez Josefa Váni staršího v roli žokeje. Je to začátek nové éry? Pro diváky a média určitě. Ale lidé od koní tvrdí: Není tomu tak.

Start Velké pardubické 2014. Nervózní koně i jezdci. Už už by chtěli vyrazit, tlačí se vpřed. Ale ještě to nejde, neměli by všichni stejné podmínky. „Otočit,“ přikáže jim startérka Soňa Froňková. Někteří koně přesto odskočí do cvalu. Froňková je zastavuje, prohlašuje start za neplatný.

V tu chvíli se ozve muž, který je v sedle Velké poosmadvacáté. „Kluci, neblbněte,“ zakřičí Josef Váňa.

Rázem je pořádek.

„Oni ho brali jako autoritu. Jeho přítomnost dokázala vnést do pole klid,“ vzpomíná dnes Froňková.

Váňa byl kápo jezdců. „Takový náš velitel. Každý měl vůči němu respekt,“ říká žokej Josef Bartoš.

Začínalo to už ve vážnici. „Promlouval tam k ostatním, rozebíral nájezdy na jednotlivé překážky.“ Ještě víc než na Taxis se zde Váňa zaměřoval na šestou překážku, Popkovický skok do zatáčky. „Najíždějte ho rovně, ne moc šikmo doprava,“ nabádal ostatní.

Rekordy Velké pardubické

Nejvíce vítězství - jezdci:
8 - Josef Váňa (4x se Železníkem, 3x s Tiumenem, 1x s Vronským)
4 - Václav Chaloupka
4 - Peter Gehm
3 - Jan Faltejsek a dalších 5 jezdců

Nejvíce vítězství - koně:
4 - Železník (vždy s Váňou)
3 - Brigand, Lady Anne, Epigraf, Korok, Sagar, Peruán, Tiumen (vždy s Váňou), Orphee des Blins

Nejvíce vítězství - trenéři:
9 - Josef Váňa
6 - Čestmír Olehla
5 - František Holčák

Nejvíce účastí - jezdci:
28 - Josef Váňa
20 - Dušan Andrés
18 - Václav Chaloupka

A najednou v neděli v dostihu nebude. Skončila tři desetiletí Josefa Váni v roli žokeje. Jako by tím na Velké pardubické začala nová éra. Jako by se dostih ocitl v roce nula.

„Ale především pro média,“ tvrdí Jiří Charvát, prezident českého Jockey Clubu. „Ta se totiž zaměřují na hrozně úzký segment našeho sportu. Pro česká média platí, že české dostihy jsou Velká pardubická a Velká je pro ně Pepík Váňa. To je, jako kdyby si z celého fotbalu vybrali třeba jen Český pohár.“

Charvát hned přidá důkaz, jak je tento pohled zkreslený: „Teď běžel český Trip to Rhodos v Paříži rámcový dostih na Vítězném oblouku a doběhl ve své kategorii čtvrtý v Evropě. Porazili ho jen jeden anglický a dva francouzští koně. Což svědčí o kvalitě českých rovinových koní. Zato když vezmete vítěze Velké necháte ho běhat v cizině, tak se zpravidla nikdy moc neprosadí.“

Přesto to byl právě a jen Váňa, kdo jednou ročně přitáhl k dostihům i statisíce těch, kteří o ně jinak okem nezavadili. Dalece přesáhl hranice svého sportu. Točil reklamu i v Argentině, angažoval se v politice, obdržel státní vyznamenání, mezi českými mistry světa se prosadil v anketě Sportovec roku.

Čím starší byl, a přesto stále vítězil, tím bylo magično malého velkého muže z Chyše větší.

Debut v čase Husáka a Gorbačova

Poprvé se vydal na Velkou v říjnu 1985 v sedle Paramona. Krátký návrat v čase nám umožní, abychom si uvědomili, jak dávno to bylo.

Gustáva Husáka toho roku potřetí zvolili prezidentem, zatímco nový sovětský vůdce Michail Gorbačov vyhlašoval perestrojku. Čeští hokejisté vyhráli po Šejbově hattricku proti Kanadě pražské mistrovství světa. Ve znamení Davidových Poupat se konala poslední spartakiáda. Hitparádám vládli Elán se Stužkovou a Gott s Musikou. Fanoušci Sparty zdemolovali vlak do Banské Bystrice, o čemž režisér Smyczek natočil film Proč.

Mezi miminy, která se v roce 1985 narodila, byli také Tomáš Berdych a Šárka Záhrobská. Zato tehdejší Váňa? „Byl jsem klukem v plném rozkvětu, a i když mi bylo přes třicet, měl jsem obrovskou sílu i fyzičku,“ vypráví.

Taxisu se nebál. Tvrdil, že vysokohorské sjezdy s horskou službou jsou mnohem větším adrenalinem. Polokrevníka Paramona považoval za letadlo, které přeskočí i stodolu. Jenže „letadlo“ mělo komplex z Hadího příkopu. Na něm upadli. „Jinak bych vyhrál,“ říká.

Vyhrál až o dva roky později se Železníkem a od té doby už nikdy „nevyskočil“ z centra pozornosti.

Kurňa, čas se nedá zastavit

Když oslavil padesátku, přátelé mu v dobrém radili: „Pepíku, radši toho nech, už jsi starej. Ať zůstaneš v paměti jako dobrej.“ Jenže on odpovídal: „Ještě to v sobě mám.“ Dokazoval jim, že má pravdu.

„Pepča Váňa je opravdový chlap. Pere se s osudem, je to bojovník. Tím si všechny ty fanoušky získal,“ popisuje Váňovo kouzlo Charvát.

Vyhrát Velkou dokázal ještě v 58 letech. Jel ji i v jedenašedesáti. Byl dostihovou Věcí Makropulos.

Loni se loučil, přesto letos znovu koketoval se startem na Hipo Japeovi. Jenže flegmatik Tiumen, s nímž byl jedno tělo, to nebyl. Na ovládání Hipo Japea potřeboval sílu.

DERNIÉRA. Pro žokeje Josefa Váňu, osminásobného vítěze, byla 123. Velká pardubická poslední v kariéře.
Josef Váňa v cíli Velké pardubické, tentokrát byl jeho Tiumen šestnáctý.
Josef Váňa a Tiumen během 124. Velké pardubické

Josef Váňa a Tiumen během Velké pardubické.

Jan Faltejsek, šampion posledních tří ročníků, při letním setkání na dostizích v Meranu správně vytušil: „Letos Velkou nepojede. Není už v takové kondici a má v tréninku skoro sedmdesát koní, což je strašný zápřah. Stíhat k tomu sport, aby byl fit, je náročné.“

Koncem září vyjel Váňa na kopec Boleslav a udělalo se mu špatně. Sám si přiznal: Nemám na to fyzičku.“ Potom svým typickým stylem rázně pronesl: „Kurňa, čas se nedá zastavit. Každá pohádka jednou končí. Tak to je. Kdybych to pak ve Velké někde za lesíkem zabalil jen proto, že už nemůžu dál, tak bych se panu Komárkovi (majiteli koně) nemohl podívat do očí.“

Manželka Pavla, která u jeho dostihů tolik trpěla a tolikrát se doma dožadovala, ať skončí, přijala verdikt s úlevou. A vlastně i mnozí další lidé od koní.

„Jde o rozumné rozhodnutí, které jednou muselo přijít. Jeho kvalita už není taková jako dřív. Je zapotřebí v nejlepším přestat,“ říká trenér František Holčák.

Podobně hovoří jeho kolega Čestmír Olehla: „Bylo jasné, že Pepča Váňa musí skončit. Nechtěl jsem, aby se někde rozplácl tak, že by ho nakládali do sanitky. To by nebyl dobrý konec legendy.“

Skutečně skončil? Jisté to není

Váňa u Velké pardubické zůstává coby funkcionář i trenér, vyšle do ní tři své svěřence. „Až kdyby přestal trénovat ty spousty koní, co má na starost, byl by to malér,“ říká Charvát. Proto dostihová komunita Váňovu absenci mezi žokeji ani zdaleka nevnímá jako začátek nové éry.

„Tak to určitě nebereme,“ ujistí startérka Soňa Froňková. „A nemůžeme to brát ani jako výměnu generací, protože pan Váňa je pan Váňa. Kdyby měl vhodného koně, jezdí dál, dokud se do sedla vyškrábe.“

Co se tedy právě děje? Média ztratí jedno v(d)ěčné téma. Někteří sváteční fanoušci možná bez ikony Váni přestanou dostihy vnímat. A ti další budou mnohem víc sledovat jiné žokeje. „Snad se už lidé nebudou koukat na dostihy jen přes Velkou a Váňu,“ doufá Charvát. „Rok co rok se dají najít zajímavá témata. Dostihy se otevřou jak sportovně, tak mediálně.“

Fotogalerie

Tribuny v Pardubicích jsou opět vyprodané, očekává se 30 tisíc diváků. A až se tu odpoledne Faltejsek, Bartoš, Sovka či kdokoliv jiný stanou vítězem 125. Velké pardubické, už nebudou ve stínu za Váňou.

Ale skutečně tomu tak bude? „Kdepak,“ namítne Bartoš. „Druhý typ člověka jako pan Váňa tady mezi žokeji není. Ani vítěz ho nepřebije v medializaci.“

Olehla souhlasí: „Pepča Váňa si umí zjednat mediální pozornost vždycky, i když zůstane na tribuně.“

Navíc na tribuně by to vitální Váňa stejně nevydržel. Radši se přihlásil, že na startu pomůže synovi s tvrdohlavým Rabbit Wellem. „Takže tam s námi vlastně bude zase. A to je dobře,“ říká Bartoš.

Možná se pak znovu ozve: „Kluci, neblbněte.“ Jen se to ozve ze země, ne ze sedla. Už navždy ze země.

Nebo snad... „Navždy?“ zasměje se Bartoš. „To není ještě navždy. Pořád je tu možnost, že se za rok za dva objeví ve Velké, když najde vhodného koně.“

Karel Gott také stále zpívá, ne?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze