Pak už to bylo horší?
No, při výběhu na Hrádek jsem už pěkně vytuhla. A tu rovinku do cíle jsem se taky už dost trápila, přišlo mi to nekonečné. Ale podle času jsem zaběhla docela dobře.
Závod byl dlouho dopředu vyprodaný, měla jste s přihlášením nějaké starosti?
Dřív mi to často nevyšlo: buď mi účast kolidovala s něčím jiným, nebo jsem nemohla sehnat číslo, opravdu bývá vyprodáno brzy. Teď mě většinou přihlásí kamarádi, což je super.
Čím vás Kunratická láká? Co je na ní speciálního?
Hlavně mám obecně ráda krosy, ráda běhám v přírodě. Líbí se mi, že je to technické, přes potok, do kopce, z kopce... Závod je hodně pestrý, navíc se startuje intervalově, o to je všechno zajímavější. Sem tam někoho doběhnete nebo vás naopak někdo předběhne, to soutěžení je fajn. Navíc je to tradiční závod, sejdou se tu bývalí i současní sportovci, se kterými se jinak třeba tolik nevidím, a tady si můžeme popovídat.
Zmínila jste obávaný výběh ke zřícenině Hrádek. Je to opravdu takový postrach?
Já to mám vlastně ráda. Hodí se mi to do přípravy, protože nepotřebuju tolik trénovat rychlost a tempo, ale spíš právě sílu a vytrvalost, na což jsou takové kopce ideální.
To musí ostatní běžci docela koukat, když se tam přes ně přeženete, ne?
Jo, mám docela sílu v nohou, takže mám v kopci trochu výhodu, snažím se to tam nahnat. Zato na rovince je to slabší, tam mě všichni zase doběhnou.
Kunratickou jste pojala i jako součást přípravy na novou sezonu, v jaké fázi teď jste?
Vrátila jsem se z Ameriky, kde jsem měla čtyři závody na dlouhých tratích, na osmiveslici a ve dvojskifu. Takové zpestření, abych udržela kondici. Naplno začínám tenhle týden.
Hrádek bolí, shodl se vítěz s legendouOsmdesát jedna let se v Praze běhá Velká kunratická. A ještě o rok starší než legendární závod je Bohuslav Klimánek. V neděli znovu nazul běžecké boty, oblékl šusťákovou bundu a tričko, na které přišpendlil startovní číslo 1 - a vyrazil na start. Na trati strávil 32 minut a 26 vteřin, a když doběhl, mohl si připsat další čárku za účast: už sedmapadesátou. V tomhle ohledu neměl konkurenci, zato věkový rekord mu nepatřil: ten uzmul ještě o osm let starší Vladimír Taraba. „Jsem spokojený. Mám sice asi o dvacet sekund horší čas než loni, ale hlavní je, že jsem si to užil,“ říkal Klimánek, když se k němu seběhli novináři. Jak to dělá, že i ve vysokém věku zvládne to, co dělá leckdy problémy o desítky let mladším chlapům? Tady je jeho recept. „Celý rok se snažím něco dělat, udržovat se. Běhám dvakrát, někdy třikrát do týdne. A začátkem září trochu přitvrdím.“ Co to znamená? „Prostě trochu zrychlím. A taky začnu běhat kopce, abych se připravil na Hrádek.“ Hrádek, to je pro každého účastníka Kunratické téměř magické slovo. Kopec, který se táhne od Kunratického potoka ke zřícenině Nový hrad, je strašákem, ale i výzvou. Někteří ho dokážou vyklusat, jiní se doslova plazí po čtyřech, tak strmé tohle stoupání je. „Tam se snad ani nedá běžet, musíte to prostě vylézt,“ smál se letošní vítěz hlavní mužské kategorie na 3 100 metrů, Jan Procházka. „Pro mě je to takový běžecký Taxisův příkop, dá zabrat každému. Dostanete se nahoru, každý má těžké nohy. A vyhraje ten, kdo je dokáže nejrychleji rozběhnout.“ S tím souhlasil i Klimánek. „Hrádek bolí. Ale možná ještě horší je ten seběh dolů. Máte nohy jak z olova a musíte to rozběhnout,“ líčil. „A pak vás navíc čeká ještě jeden kopec... Dřív jsem to vybíhal, dneska už nemám nárok. Tak musím jít.“ Hrádku se naopak vyhnou mladší kategorie. A jejich vítězové se už těší, až poskočí mezi starší a kopec si také vyzkoušejí. „Vyhrát tady je paráda, největší úspěch kariéry,“ radovala se třináctiletá Aneta Štěpánová, která zvítězila mezi mladšími žákyněmi. „Jen škoda, že jsme neběžely na Hrádek. Snad to zkusím příští rok,“ zadoufala. To by se pak zřejmě na startu sešla i s Klimánkem. „Kamarádi, se kterými jsem běhával, pomalu ubývají, ale já snad ještě vydržím. Když bude sloužit zdraví, určitě se uvidíme na startu,“ rozloučil se zvesela. Tak zase za rok! |