Připnul si mistrovský pás, který má v držení vítěz zápasu o internacionální titul organizace WBF v superstřední váze do 76,4 kilogramu. Čtyřiatřicetiletý českotřebovský boxer v úterý před půlnocí v ringu brněnského Bobycentra porazil o čtyři roky mladšího Michala Bilaka. Vyhrál technickým k.o. ve třetím kole. Jeho soupeř utrpěl tržnou ránu nad levým obočím a krvácení se nepodařilo zastavit.
"Porážku jsem nechtěl dopustit. Bojoval bych až do bezvědomí, jen abych si pásek odnesl," prohlásil člen stáje Siam, jenž byl před deseti lety vicemistrem světa WMTC v thajském boxu.
Svěřenec trenéra Milana Mikoty si v osmnáctém utkání v profesionálním ringu připsal čtrnácté vítězství. Z toho třinácté po k.o. "Mohlo by mě nastartovat k boji o titul mistra světa," prozradil Velecký.
Brněnský zápas byl zatím nejdůležitější ve vaší boxerské kariéře. Jak dlouho jste se na něj chystal?
Věděl jsem o něm dva měsíce. Připravoval jsem se na něj hodně poctivě zhruba měsíc, kdy jsem si vzal volno v práci. To byl hlavní nápor. A posledních čtrnáct dnů jsem stahoval váhu.
Kolik kilogramů jste musel před zápasem shodit?
Nevím, zda to můžu říct (smích).
Jen to číslo prozraďte.
Moje běžná váha, když jsem v tréninku, je 82 kilo. A zápas se boxoval ve váze do 76,4 kilogramů.
Takže šest kilo muselo jít dolů.
Přesně tak. Ale když jsem rozežraný, mám i 85. Radši však napište pět šest kilo. To se běžně shazuje, ať nemám průser u trenéra (úsměv).
Byla to zatím vaše nejtvrdší příprava, kterou jste v boxerské kariéře zažil?
Bylo to určitě nejdůraznější snižování váhy. Mám ale už za sebou čtrnáct let kariéry. Už jsem se připravoval i na boj o titul mistra světa v thajském boxu. Takže nejtvrdší trénink to nebyl. Zažil jsem daleko větší nápory tréninkových dávek. Ale příprava mi určitě dala zabrat, protože už nejsem nejmladší. Když se na takový zápas připravujete ve čtyřiatřiceti, nebo v pětadvaceti, je to rozdíl.
Jde to hůř.
Vy navíc vedle boxu chodíte do práce. Co vlastně děláte?
Jako většina boxerů dělám vyhazovače. A k tomu pracuji v bezpečnostní agentuře.
To znamená i práce po nocích. Jinak řečeno - další komplikace při tréninku.
Přesně tak, je to naprd. Obírá to o šťávu na trénink.
Jenže živit se jen boxem asi nejde, že?
Jinak to nejde. Naštěstí mám kolem sebe dobré lidi. Máme tým, který si navzájem pomáhá. Nejsem na to sám. Jsou tady i kluci z okolí, bez nichž bych to nedokázal. Držíme pohromadě a na uzdě nás drží naše manažerka. Prostě v jednotě je síla.
Michala Bilaka jste porazil už vloni v říjnu. Věřil jste si na něj do brněnské odvety, v níž byl tentokrát ve hře i mistrovský pás?
Věřil. Ale musím říct, že mě hodně překvapil tím, co všechno utržil do palice. Ustál opravdu nehorázné bomby! Zápas nepodcenil, protože porážku se mnou zažil už jednou. Připravil se na to.
Od první vteřiny jste byl velice aktivní. Byl to taktický plán?
Chtěl jsem zápas znovu ukončit hned na začátku jako minule. Po prvním kole jsem ale trošku polevil, abych uspořil síly. Nechtěl jsem to přepálit, aby pak nesundal. Ale tlačili mě lidi a měl jsem také pokyny z rohu, že by to mohlo jít. Když jsem viděl, že se motá, zkusil jsem to znovu.
A pak přišel vítězný úder...
Nebyl to úder, který by ho uspal. Ale zdemoloval mu očičko a doktor ho nepustil dál.
Vyhrál jste díky zranění soupeře. Hřeje i takové vítězství?
Samozřejmě lepší by bylo čisté k.o. než tržná rána a technické k.o. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. Nevybírám si.
Cítil jste se před utkáním jako favorit, když jste Bilaka už jednou porazil?
Nerad si foukám do plachet, abych to nezakřikl. V tomhle jsem opatrný. Určitě jsem si nechtěl připustit prohru. Bojoval bych do bezvědomí, jen abych si pásek odnesl. Počítal jsem ale s tím, že Michal bude hodně vzdorovat. Minule prostě moje bomby podcenil. Jedna tam přistála, ani nevěděl jak, a byl konec. Už to jednou zažil. Věděl, že moje bomby tam zase budou. Ale připravil se na to. Smekám před ním klobouk za to, co unesl.
Po vašem minulém vítězství nad Bilakem zaznívaly i hlasy, že nebylo zrovna férové...
...a že jsem vyhrál po faulovém úderu. K tomu vám řeknu tohle. On se tehdy skláněl a dostal úder, který byl vedený na oblast ucha. Byl to normální povolený hák z boku. Předklonil se a z ucha mu to sklouzlo do zátylku. Ti, co mi nepřejí, říkají, že to byl faulový úder, ale neúmyslně provedený. Způsobil si to sám tím, že se mi klaněl ke kolenům. Nebyl v tom žádný špatný úmysl.
Vyhecovaly vás tyto hlasy před brněnským zápasem?
Bylo to tak. Mám výhodu, že mě nakopne, když mě lidi shazují nebo fandí soupeři. Chci jim i sám sobě dokázat pravý opak. Nerozhodí mě to. Prostě v ringu jsou dva soupeři a každý má své přívržence. Hlavně je důležité, aby byla harmonie na naší straně a abych já mohl prokázat co největší kvalitu.
Co vítězství nad Michalem Bilakem a zisk internacionálního titulu organizace WBF může znamenat dál pro vaši kariéru? Jaká budoucnost se vám otevírá?
To bude vědět lépe manažerka nebo trenér. Ale co mi říkal, vítězství by mě mohlo nastartovat i do zápasu o titul mistra světa. Samozřejmě znamená to postup výš k vyšší metě. Ale nic konkrétního zatím nevím.
Takže vás zřejmě nemine další utkání, které ponese přívlastek životní.
Když bude zdraví, tak určitě.
Jak jste vůbec svůj velký úspěch oslavil?
Pořád se ze zápasu vzpamatovávám. Domů jsem přijel ve čtyři ráno. Byl jsem plný euforie, nechtělo se mi vůbec spát. Ale zároveň jsem byl strašně utahaný, takže jsem usnul. Ale jen na tři nebo čtyři hodinky. Pak mě vzbudily dětičky (úsměv).
Takže žádná oslava?
Abych si šel sednout s přáteli, tak to ne. Oslavíme si to doma v rodinném kruhu. Uděláme si nějaký výlet a odpočinu si od dřiny. Prostě duševní i fyzická relaxace.
A brzo asi vyrazíte znovu do práce? Předpokládám, že vítězství vám nepřineslo takovou finanční odměnu, abyste se mohl věnovat jen boxu.
Už v ní v podstatě jsem. V zásahovce. Měl jsem volno, musím to klukům vynahradit.
Cože? Vyboxujete si mistrovský pás a druhý den už jdete do práce?
V podstatě jo. Ale ne, že bych se přetrhnul (smích). Jen jsem na telefonu a čekám, zda bude potřeba vyrazit na výjezd k nějakému objektu. Prostě se jen nemůžu vzdálit daleko od domova, takže to jde.