"Myslím, že jsem odvedl dobrou práci. Cítil jsem, že mám formu a celý závod jsem si prostě parádně užil," radoval se Vejvoda, člen libereckého týmu Toyota Nescar.
Předjel 250 soupeřů
Závod se uskutečnil na tradičních distancích - 1,5 km plavání, 30 km na horském kole a 11 km běh. "Plavání naplnilo moje obavy. Je to moje nejslabší disciplína a z moře jsem vylezl asi na třístém místě," popisoval Vejvoda, jenž začínal jako duatlonista, kde plavání nepotřeboval.
Cyklistika je naopak jeho parádní zbraní, což na Havaji dokonale předvedl. "Předjel jsem asi 250 lidí a do depa před během jsem přijížděl okolo padesátého místa. První dva tři kilometry, než se najelo do tvrdého terénu, se jely na silnici, takže v tomto úseku jsem hned zabral. Pak už to nebylo nic moc lehkého. Chvilkami to pak byla stezka pro jedno kolo a měl jsem nervy, že se někde za někým zaseknu," vyprávěl dvaadvacetiletý Vejvoda.
V cyklistické části měl dvacátý nejlepší čas. "Měl jsem velké štěstí, že mě nepotkal žádný defekt, jen jeden lehčí pád," líčil. "Těsně před odletem na šampionát jsem na kole tvrdě makal se svým trenérem Tomášem Hauptvogelem a výsledek přišel," pochvaloval si.
V běhu si vylepšil pozici
Svou pozici pak Vejvoda ještě vyšperkoval velmi dobrým během. "Šel jsem úplně na maximum a předběhl dalších dvacet soupeřů. V běhu jsem byl dokonce celkově osmý nejlepší ze všech čtyř set triatlonistů. Opravdu paráda," rozplýval se Petr Vejvoda po běhu v těžkém terénu.
"Myslím, že třicáté místo v porovnání se všemi profesionály je hodně dobrý výsledek. Hrozně si toho vážím. Ohromně mě také těší, že jsem byl nejlepší z české výpravy."
V cíli se navíc liberecký triatlet dozvěděl další příjemnou zprávu - vybojoval stříbrnou světovou medaili ve své věkové kategorii. "V tříhodinovém závodě jsem nakonec ztratil zlatou medaili o pouhých 28 vteřin. Vůbec jsem ale nevěděl, jaká je situace, že ten první z mé kategorie je přede mnou tak blízko. Žádné hlášení na trati nebylo," poznamenal.
Havajská výheň
Závod na havajském ostrově Maui probíhal v náročných klimatických podmínkách.
"Prý tam bylo největší vedro za posledních patnáct let. Ve stínu mohlo být i víc než třicet stupňů, k tomu velká vlhkost. Navíc třeba cyklistika se odehrávala na přehřátých lávových polích, tam se to opravdu peklo. Šílený hic, vzduch se ani nehnul, ani ve sjezdech se člověk neochladil," popisoval.
"Pořád jsem lil vodu na sebe i do sebe. Měl jsem naštěstí dobře propracovaný systém doplňování tekutin i výživy, takže jsem závod absolvoval bez nějaké krize, bez křečí."
Z euforie na Havaji se Vejvoda vrátil zpět do školní reality. "Pořád vlastně jako by slavím, ale jsem nohama na zemi. Musím hlavně ukončit školu, na jaře mě čekají státnice na Hospodářské fakultě v Liberci," tvrdí. "Od března jsem absolvoval třicet různých závodů, takže teď budu pár týdnů regenerovat a pak zase začnu pomalu s tréninkem."
Stal se z duatlonisty definitivně závodník Xterry? "Určitě. Po Havaji jsem plný optimismu. Duatlon bude pro mě v příští sezoně vhodnou přípravou na terénní triatlon," plánuje si Petr Vejvoda.
