"Omlouvala se mi, že se už dívala trochu do strany a bylo to nechtěný," říkala Petra Mlčochová o střílející soupeřce. "Rána nebyla přímá, tolik to nebolelo." Kam by byla přímá? "Do nosu."
Takových míčů už za léta přiletělo. "Zrovna minule jsem dostala ránu, která mě odrovnala úplně." Rány jsou to velké, míč je prudký. "Nestačím prostě uhnout."
V házené není dovoleno střílet na hlavu brankářů. "Měl by za to být trest," ví dobře Petra Mlčochová. "Dvě minuty nebo podle nových pravidel červená karta."
Jenže hráčky zkoušejí střílet vedle hlavy. "Když náhodou trefí brankářku, nedá se rozpoznat úmysl." A rozhodčí zase tolik takové střely netrestají. "Doufám, že to hráčky schválně nedělají."
Také dobře ví, že Písek se proti první sezoně nováčka hodně zlepšil. "Naše hra je ale poměrně jednoduchá," míní. "Soupeř často brzy přijde na to, jak proti nám hrát." Myslí si, že by se mělo něco změnit.
"Nebo musíme šlapat celých 60 minut. A to většinou nejde." Zaměstnání má Petra Mlčochová zvláštní. Působí na akademii věd v Praze na oddělení biochemie. "Teď pracuju na rakovině prostaty a jednom rakovinným markeru."
Vysvětlila, že některé molekuly signalizují svým zvýšeným množstvím rakovinu nebo začínající nemoc v těle. Kolem prostaty se zatím nedaří objevit buňku, která by včas na rakovinu upozornila. Nemoc postupuje rychle. "A velmi rychle dochází ke smrti pacienta."
Ve finále by chtěla se svým týmem najít onu molekulu, která by na nemoc upozornila dřív. "Naším cílem je hlavně základní výzkum."
Vystudovala bakalářské studium toxikologická a klinická analýza. Potom zvládla vysokou školu, biochemii. Takže má magisterský titul. A nyní si dělá doktorát biochemie. "Za jménem bych měla mít PhD." Studium by chtěla ukončit za rok.
Právě onen rok souvisí s její sportovní profesí brankářky. "Když chce někdo ve vědě zůstat a vlastně budovat svoji kariéru, je nejlepší, když po doktorátu odejde do ciziny." Na poststudium. "Házená je pořád jen koníček, není to práce," připomněla. "Budu chtít samozřejmě dát přednost své práci, vědě."
Házenou hraje od sedmi let a pořád za Písek. Mezi ženami je dlouho, jak říká. Už bojovala coby starší dorostenka za starou gardu v krajském přeboru, ale to prý bývalé spoluhráčky nechce urazit.
Pamatuje všechny postupy Sokola Písek až do interligy. "Na tohle jsem docela hrdá," podotkla. "Teď by to chtělo ještě něco navíc. Postup do play-off." Co kdyby byla profesionální házenkářkou? "To není nic pro mě. Nenaplňovalo by to cíl mého života," konstatovala.
"Ta zábava se bude muset časem odstavit. Práce je pro mě důležitější."
