Doma ve slovinské Brežici pozorně sleduje Turné čtyř můstků a také on je přesvědčený, že jeho krajan Peter Prevc dnes v Bischofshofenu nezaváhá a celkovým triumfem napodobí Primože Peterku. Ten před 19 lety jako dosud jediný Slovinec v seriálu zvítězil. „Musel by se stát zázrak, aby se to nepovedlo,“ má jasno třiapadesátiletý trenér Vasja Bajc.
V čem je Peter Prevc tak výjimečný?
Je pracovitý, skoky žije denně. Během dvou tří let posbíral hodně zkušeností, takže je velmi silný. V umění soustředit se, nepřipouštět si okolní vlivy, uzavřít se do sebe. A věří si! To je strašně dobrá vlastnost, která z něho dělá šampiona, jakým byl třeba legendární finský skokan Matti Nykänen.
Vasja Bajc (vlevo) a Jakub Janda.
Jak Prevce berou ve Slovinsku? Mají ho za národního hrdinu?
Tak nějak. Už dlouho je ve světové špičce, v posledních třech letech ho vyhlásili nejlepším sportovcem země a lidé ho milují stejně jako sjezdařku Tinu Mazeovou, která vyhrává anketu mezi ženami. Oba se starají o dobrou náladu národa.
Co jste dělal po roce 2006, když jste přestal trénovat Jakuba Jandu i český národní tým?
Sedm let jsem trénoval turecké skokany a v případě Sameta Karty nám o chlup utekl postup na olympiádu v Soči, teď druhým rokem připravuju americké skokanky. V Turecku se ale zase změnilo vedení svazu a chtějí, abych se vrátil. Možná by byl dobrý návrat k mužům, ale když vidím, jak neuvěřitelné věci dělají Němci nebo Norové s kombinézami, tak se vztekám.
V tomto směru se hodně mluví o Němci Severinu Freundovi...
No právě. Protože když vidíte na YouTube, jak jde po schodech na můstek v Innsbrucku a má rozkrok kombinézy málem u kolen, tak si i laik řekne, že něco není v pořádku. Mluví se o zpřísněných kontrolách; kdybych to měřil já, tak si s tou kombinézou nezaskáče.
Je to právě deset let od doby, kdy Jakub Janda společně s Finem Ahonenem ovládl Turné a nakonec i Světový pohár. Jak na to vzpomínáte?
S rodinou a přáteli jsme teď to výročí chtěli oslavit v japonské restauraci v Lublani, ale napadlo tolik sněhu, že jsme to odložili. Když si vzpomenu, jak jsme to tehdy s Kubou prožívali... Je to asi jako teď u Prevce a jeho týmu.
Co říkáte tomu, že Janda i teď, v sedmatřiceti, pořád dokáže v poháru bodovat?
Nedávno jsme se bavili v Nižním Tagilu, kde skákali muži i ženy. Řekl jsem mu, že patří do úplné špičky. Podívejte se na 43letého Japonce Kasaie, kterého jsem trénoval v devadesátých letech, v každém závodě je do desítky. Proč by nemohl i Jakub? Nevím, jak s Michalem Doležalem trénují, ale vidím Kubovy velké rezervy v rytmu letu, ve stylu, ve vzduchu ztrácí na rychlosti, a to ho stojí metry. Potřebuje někoho, komu věří. Myslím, že není jednoduché, když je závodník o deset let starší než trenér, ale tolik do toho nevidím. Ovšem Jakub by se svou kondicí a citem měl být pokaždé kolem desítky. Jen se musí přidat jakási pocitová chemie, což dělá úspěšným Prevce i Kasaie.
Otázka zřejmě z oblasti teorie – dostat nabídku, přivítal byste obnovení spolupráce s Jandou?
Přivítal, protože pro mě bylo docela snadné trénovat tak kvalitního skokana, jakým Kuba je. Jen by to chtělo, aby se všechno odvíjelo hladce a nikdo se do toho nemíchal.
Jako před deseti lety?
K tomu bych se nerad vracel, ale tak nějak.
