V úterý s přítelem Petrem Koukalem vyrazila na cesty. Směr? Utajené místo v Rakousku. Tam Gabriela Soukalová nejenže oslaví svátky, ale taky opět zahájí přípravu. „Střelnici tam mají. A dorazí za námi i většina rodiny,“ prozrazuje.
Vychutnáte si tedy také štědrovečerní pohodu?
Určitě. Mám i na Štědrý den dvoufázový trénink. Ale po něm si užiju krásný, pohodový večer. Já jsem velký požitkář. A ctím tradice.
Prozraďte jaké.
Podle maminky, rozené Slovenky. Celá rodina se pomodlíme, jíme kapra i oplatky s medem, rozděláváme mandarinku. Každý člen rodiny si vezme jeden její dílek, abychom pak celý rok drželi pohromadě.
Lucie Šafářová, Gabriela Soukalová a Zuzana Hejnová (zleva) při vyhlášení ankety Sportovec roku.
Po závodech v Pokljuce jste se těšila, až vaše hlava i tělo na chvíli vypadnou ze závodního kolotoče. Co jim dopřejete?
Hlavně se pořádně vyspím. Tak osm hodin denně. Já totiž na závodech trpím nespavostí. Přitom mé tělo už není ve stavu jako před třemi lety, kdy jsem skoro ani nepotřebovala spát a mohla jsem si druhý den dovolit úplně vše. Teď už jsem se musela začít i protahovat. Dřív jsem se vždycky smála Zdendovi Vítkovi, jak každý večer tráví s bolavými zády ve svých strečinkových pozicích. A najednou už i já spěju do stejných pozic.
A váš recept na čištění hlavy?
Klid na horách, mít den sama pro sebe a něco si nakreslit. Jsem ráda kreativní.
Co právě kreslíte?
Dodělala jsem Ondru Moravce s flintou a kreslím portrét tatínka svého přítele. Jsem rozhodně portrétistka, ne krajinářka.
Jak dlouho vám portrét trvá?
Záleží na technice. Tužkou většinou dva až tři dny, ale olejema klidně i několik týdnů.
Při čem ještě zrelaxujete, když zrovna neběháte a nestřílíte?
Jako typická ženská. Takže nejlíp u mě zabírá, když si jdu něco hezkého koupit, což v sezoně bohužel nemůžu, abych se vyhnula těm procesím lidí, infekcí a bacilů. Ale taky se mi líbí, když mohu o sebe zapečovat. Nanáším na sebe ty šíleně ujeté ovocné masky. Těmi působím lidem na soustředěních traumata, když na ně v nich vykouknu.
Najdete si klid i na knížku?
Začínám číst Poslední aristokratku od Evžena Bočka. Už jsem s ní začala asi třikrát.
Tu jste si přece vezla na listopadové soustředění do Švédska.
A vůbec jsem tam s ní nepohnula, nebyl čas ani energie. Byla jsem ráda, když jsem se podívala večer na nějaký film a nemusela o ničem moc přemýšlet.
Jaké filmy máte v oblibě?
Klidně i akční. Se zápletkami, u kterých do poslední chvíle nevíte, jak to nakonec dopadne. Prostě takový filmový biatlon.
V reklamě jste si už zahrála. Co takhle role ve filmu?
Vzhledem k tomu, že se o mně moc dobře ví, jak jsem nespolehlivá a roztržitá, nejspíš by mi takovou úlohu nikdo nesvěřil.
Roztržitá princezna?
Když ona mi ta léta taky přibývají. Abych potom nehrála princeznu s krizí středního věku. (dlouze se rozesměje a není k zadržení)
Povězte, jaký vlastně byl váš rok 2015?
Rozhodně víc učesaný než ten předchozí. Nebyla jsem už tak vyjukaná jako po olympiádě, kdy jsem si musela zvykat na spoustu věcí.
A zase jste o kousek dospěla.
Mamka říká: Že stárneme, je jediná spravedlnost na světě. Stárnutím si vnáším do života víc a víc zkušeností. Snad jako většina lidí.
Co byste si letos přála pod stromeček?
Přes dárky já ani moc nejsem. Ale vždycky si přeju, aby byli lidé kolem mě šťastní a zdraví a měli se všichni rádi. To je přece úplně nejpodstatnější.
